Jak budovat v dětech pozitivní vztah k přírodě? Berte je ven a ukazujte jim přírodu naživo

České školy zájem o environmentální výuku mají. Potvrzuje to Mgr. Alena Fornůsková, PhD., z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, kde vymýšlí a pořádá interaktivní vzdělávací programy pro děti všech věkových kategorií – edukační programy staví pro školy i vysokoškoláky.

Míra aktivity škol ale vždy záleží na konkrétním vyučujícím a také na podmínkách, které mu jeho škola poskytuje. Někteří učitelé zůstávají v zajetých kolejích a představa, že by měli pravidelně chodit s dětmi ven nebo se účastnit externích vzdělávacích programů, je jim dost vzdálená.

 Nicméně i proaktivní učitelé, kteří by rádi dětem ukazovali přírodu naživo, někdy narážejí na bariéry. Častým limitem je nedostatek financí — programy v Ústavu biologie obratlovců jsou sice zdarma, ale pro některé školy může být překážkou už jenom vypravení autobusu pro cestu na Vysočinu, kde ústav sídlí.

Obtížně překonatelnou bariérou také bývá, pokud je škola uprostřed husté městské zástavby a cestu za přírodou během klasické vyučovací hodiny není možné stihnout. Nepřidávají tomu ani přísné osnovy – učitelé si často stěžují, že pokud zařadí do výuky prvky nad rámec osnov, nestíhají pak probrat předepsané množství učiva. Co v ekologickém vzdělávání funguje

Rozhodně praxe a kontext. Poznat vrabce na obrázku a v reálu je obrovský rozdíl. Pokud jde o kontext, Mgr. Fornůsková uvádí jako příklad sýčka obecného. 

Po staletí se o něm říkalo, že láká na smrt. Sýček obecný je sám na pokraji vyhynutí

Sjednocené lány monokultur a zanikání remízků vymazaly z krajiny rozmanitost, ve které bylo sýčkovi dobře, kde se mu dobře loví. V Česku nyní žije posledních 100 párů, přičemž ještě před 100 lety byla tato malá sovička na českých vesnicích prakticky všudypřítomná. 

A jak je to s tím lákáním na smrt? Sýčka přitahují osvětlené prostory a lidé tak slýchávali jeho typické ‚‚půůůjď, půůůjď‘‘ v noci u oken, kde se svítilo (před zavedením elektřiny to často byla okna u nemocných), případně ho vídali létat ke svíčkám na hřbitově. Tak vzniklo označení posel smrti. Jde samozřejmě o pověru.

Na kontextu příkladu sýčka obecného můžeme dětem (přiměřeně jejich věku) vysvětlit právě ten kontext – změnil se ráz krajiny, který tu byl po staletí, u polí nejsou stromy, ze kterých by sýček mohl lovit. Dětem tak přiblížíme funkci zemědělství v české krajině.. 

V enviro výuce je podstatná také perspektiva. V Česku netrpíme ničím extrémním – máme dostatek vody, nesužují nás rozsáhlé lesní požáry ani ničivá tornáda. Až na občasné výjimky.  

A právě v oblasti, kterou v roce 2021 tornádo zasáhlo, vznikl unikátní projekt na podporu výuky přírodních věd – venkovní učebna Archimedes. Pasivní dřevostavba stojící v u hodonínské ZŠ U červených domků je ekologickým projektem sama o sobě – je plně energeticky soběstačná a její stěny jsou vyrobeny z recyklovaných tetrapakových obalů.

Venkovní učebna přímo u školy umožňuje učitelům a žákům snadno změnit prostředí a podívat se na věci v kontextu a z jiné perspektivy. Kromě toho, že si zde žáci mohou vyzkoušet vermikompostér, starat se o vyvýšené záhony, nebo si prohlédnout zařízení na využití dešťové vody, je učebna vybavena také technologií pro spojení s dalšími podobnými učebnami po celém světě. Poznání, jak přistupují k ochraně životního prostředí například v mexické džungli nebo v suchém Chorvatsku, pomůže dětem (i učitelům) rozšířit obzory a zvolit jiný úhel pohledu na problematiku.

Co mohou učitelé dělat, pokud venkovní učebnu typu Archimedes nemají? Kousek přírody se dá pořídit i přímo do třídy. Kromě květin, o které se žáci mohou starat, se učitelé nemusí bát ani jednoduchých organismů. Mgr. Fornůsková přidává své osvědčené tipy na živočichy, které přežijí péči žáků – kromě nenáročných vodních šneků nebo pakobylek doporučuje motýlí vajíčka, na kterých mohou děti pozorovat vývojový proces motýla.