Klimatizace stromem a hliněnou omítkou

V parných letních dnech se snadno může stát, že teplota doma vystoupí nad únosnou mez. Když není dům či byt vybaven klimatizací, studený vzduch zajistí jiné fígle.

V průběhu uplynulého měsíce už jsme se podrobně podívali na problematiku klimatizace. Před týdnem jsme se věnovali současným možnostem umělé nucené ventilace. A tentokrát se zaměříme na přírodní a pasivní možnosti klimatizace domů.

Už naši dávní předci žijící ve slunném podnebí dnešní nedaleké Itálie či vzdáleného Íránu si dokázali s větráním svých obydlí dobře poradit. Nepoužívali přitom žádné technické vymoženosti. Větrání bylo přirozenou součástí architektury tehdejších budov.

V íránských městech lze například dodnes vidět všudypřítomné věže, tzv. badgíry, které zastávají funkci jednoduché klimatizace a slouží k ochlazování budov. Obvykle kamenné budovy využívají chytré cirkulace vzduchu k tomu, aby uvnitř vytvořily příjemné mikroklima, které je často jediným útočištěm před nelítostným sluncem venku.

Na příjemné klima uvnitř je dobré myslet, už když dům stavíte. Výhodné je umístit jej do stínu, ale nemusí to být pravidlem. Zejména u pasivních a nízkoenergetických domů je správné umístění domu jedním z klíčů k budoucímu pohodlnému bydlení. Proto je vždy dobré obrátit se na projektanta. Výhodné je také použít jako stavební materiál kámen, který dokáže udržet v domě příjemné klima i za největších letních veder. Příjemné klima dokáže doma vytvořit také dřevo a sláma například v kombinaci s hliněnou omítkou. Své ale udělá i dřevěný nábytek a obklady uvnitř!

U vyloženě přírodního bydlení se často využívá stínění vzrostlých stromů. Strom tak slouží de facto jako určitá forma klimatizace. V létě, když je plný listů, dům pod sebou stíní. Na podzim a v zimě, kdy listí opadá, naopak propouští tolik potřebné sluneční paprsky.

Abyste zabránili ohřívání vzduchu uvnitř svého domu či bytu, bývá obvykle „první pomocí“ zabránění tomu, aby se sluneční paprsky vůbec dostaly dovnitř. To znamená použití žaluzií, závěsů či jiného stínění, například látkových markýz. Velmi účinné jsou také předokenní rolety. Pro milovníky flóry není špatnou volbou ani vzrostlá, případně popínavá zeleň, která dokáže efektivně zabránit průniku slunečních paprsků do domu. Své udělají pochopitelně také světlé fasády a dokonce už dnes existují speciální termoizolační nátěry, např. pro ploché střechy. Ty dokážou odrážet velkou část dopadajícího světla.

V regionu střední Evropy nejčastěji větráme prostě otevřením oken, které vytvoří průvan. Správné větrání je ale zároveň tak trochu věda. Jak už víme z minulých článků, suchý, horký, vydýchaný vzduch na člověka působí neblaze. Naopak svěží čerstvý chladnější vzduch dodává energii.

Letní větrání se liší od zimního. Zatímco v zimě větráme krátkým, ale četným otevíráním oken, v létě je nejvýhodnější větrat dlouze (30-60 minut) při východu a západu slunce. Nejlepších výsledků dosáhneme, pokud otevřeme všechna okna, což vytvoří tolik potřebný průvan, který vyžene starý vzduch a „nasaje“ čerstvý zvenku.

Pokud je venku skutečný pařák, otevírat okna se nevyplatí. Naopak byste si domů pouštěli horký vzduch. Větrat se pak vyplatí pouze v noci.

V roce 2008 získal český student, čerstvý absolvent ČVUT v Praze František Havránek Cenu Jiřího Skuly za mimořádný přínos v oblasti nových cest úspor energie. Vypracoval totiž studii, ve které ukázal přínosy využití solárních komínů v prostředí České republiky.

Solární komín funguje na zcela jednoduchých fyzikálních principech, velmi podobně jako starobylé badgíry v Íránu. Vysoká stavba komínu se na slunci ohřívá, čímž ohřívá i vzduch uvnitř, a ten pak stoupá vzhůru. Tím vzniká podtlak, který nasává vzduch zevnitř budovy, čímž vytváří průvan a objekt ochlazuje.

Havránek spočítal, že energetické úspory proti klasické nucené ventilaci mohou dosahovat až 53 %. Teď jen zbývá najít odvážlivce, kteří se pokusí solární komíny realizovat v praxi.