Předchůdcem Braillova písma byl vojenský systém pro čtení za tmy, se kterým přišel Charles Barbier, veterán Napolenovy armády. Ten viděl během bojů zemřít mnoho vojáků jen proto, že si v noci svítili, aby mohli přečíst rozkazy. Tím prozradili svou pozici.  

Znaky v původním Barbierově systému sestávaly z 12 bodů hmatatelně vyražených do tvrdého papíru. Měly ale tu nevýhodu, že je vzhledem k vysokému počtu bodů nebylo možné obsáhnout jedním prstem na jeden dotek. 

Barbier nicméně pochopil, jaký potenciál má jeho vynález pro nevidomé, a poslal ho do speciální školy pro slepce v Paříži, ve které Braille tou dobou studoval. 

Tehdy náctiletý Braille, který vnímal nemožnost efektivně číst a psát jako velké omezení rozvoje nevidomých, se rozhodl adaptovat Barbierův systém tak, aby se dal v tomto smyslu použít. 

Během několika let tak vznikl pevný základ pro Braillovo písmo, jak ho známe dnes. Braille dokázal snížit počet bodů v kódu, které jsou potřeba k vytvoření jednoho znaku, na 6. Díky tomu se dá znak přečíst jedním prstem na jeden dotek. 

Braille své písmo poprvé zveřejnil v roce 1829, pracoval na něm ale dál po celý svůj život. Ve spolupráci pak vytvořil i první stroj, který umožňoval psaní znaků. Dnes jde o v podstatě jediný používaný systém pro psaní a čtení nevidomých na světě.