Energetický management: Miliony v úsporách pro města?

Promyšlená opatření na úrovni měst se mohou výrazně promítnout i do ekologické situace regionu, státu i celé planety. S tím, jak se rozsah agendy energetického managementu rozšiřuje a nabývá na významu, věnuje jí čím dál více měst separátní odbor. Buď ho svěří specializované externí firmě, nebo vytvoří zároveň i funkci městského energetického managera.

Energetický manažer má na starosti v podstatě všechna opatření, kterými město kontroluje své hospodaření s energiemi a optimalizuje jejich využití. To znamená třeba perfektní přehled o stavu městských objektů, znalost technologií, které město využívá, od kotelen a tepláren až po vozidla MHD a technických služeb. Právě on dává podněty k modernizaci, sbírá data, zpracovává analýzy, které ukazují, kolik si opravy ukousnou z koláče obecního rozpočtu. Musí být u zadávání a vyhodnocování výběrových řízení, podílet se na dlouhodobém plánu rozvoje obce i na jejím každodenním fungování. Sečteno podtrženo, energetický manažer je na úrovni obecního řízení v podstatě superman. Ale mít svého vlastního se rozhodně vyplatí.

Dobře je to vidět na příkladu Litoměřic. Severočeské město patří z hlediska nakládání se svými energiemi k českým průkopníkům a není tedy divu, že za své energetické projekty a kvalitní management stanulo v roce 2018 na stupních vítězů v ekologické soutěži E.ON Energy Globe. Jednou z prvních akcí, do které se energetický manažer zapojil, byla renovace veřejných budov. Během šesti let jeho působení jich radnice dala zrekonstruovat dvacet a po dokončení úprav klesla spotřeba energie potřebné k vytápění běžně o 30–40 %, v některých případech dokonce až o 70 %.

„Pokud se nad projektem potká s projektantem i energetický manažer, zpravidla jsou spolu schopni nalézt řešení, které bude přinášet úspory a zároveň bude šetrnější k životnímu prostředí. Když se renovuje budova, mělo by dnes být samozřejmé uvažovat o zelené střeše, zachytávání dešťové vody, instalaci solárních panelů. Bez vstupu specialisty se ale často stává, že projektanta takové řešení buď nenapadne, nebo ho zastupitelé zamítnou jako nadbytečný náklad, protože nevidí jeho dlouhodobý přínos,“ vysvětluje Jaroslav Klusák, který v Litoměřicích energetickou agendu rozjížděl.

Nejčastějším kamenem úrazu na cestě k lepšímu hospodaření s energiemi bývá nutnost prvotní instituce. A pravdou je, že náklady na renovace budov, na nákup nových ekologických dopravních prostředků a další oblasti energetického managementu nejsou zrovna malé – pohybujeme se až v desítkách milionů korun.

Dobrou zprávou pro města je, že na financování nejsou sama a mají k dispozici řadu dotačních programů. Čerpat je možné například z Národního plánu obnovy, Modernizačního fondu, Fondu pro spravedlivou transformaci, Operačního programu Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost a dalších. Velkou roli budou hrát také zdroje alokované na Zelenou dohodou pro Evropu, která během příštích deseti let uvolní prostředky v řádu stovek miliard korun. Velká část by měla směřovat právě na zlepšení energetického hospodaření měst a obcí.

Další velkou pomoc obcím a městům poskytuje takzvaný Pakt primátorů a starostů pro klima a energetiku (The Covenant of Mayors for Climate and Energy). V EU a okolních zemích se do něj zapojilo skoro 11 000 obcí. Díky této platformě si města a obce mohou nejenom vyměňovat zkušenosti s tvorbou a realizací klimatických opatření, ale i přímo ovlivňovat jejich podobu na nadnárodní úrovni.

„Pakt starostů a primátorů má u evropských úřadů velmi vysokou prestiž,“ upozorňuje Jaroslav Klusák. „Zástupcům i těch nejmenších měst umožňuje přímo se podílet na tvorbě evropských zákonů, směrnic, strategií.“

Mezi signatáři Paktu jsou k nalezení i česká města – od velkých metropolí Prahy, Brna a Ostravy až po obec Lkáň s „pouhými“ 230 obyvateli ležící v Ústeckém kraji. Nárůst zájemců je však pomalý, což je škoda. Za poslední dva roky přibyla v Paktu jen čtyři česká města a celkem jich zde působí pětadvacet. Jejich manažeři jsou ale velmi aktivní a už několik let provozují Sdružení energetických manažerů měst a obcí, které o oboru šíří povědomí, vzdělává a školí zástupce radnic a zapojuje samosprávy do inovativních projektů.

Kvalitním příkladem aplikovaného energetického managementu je také Praha. Ve svém plánu do roku 2030 počítá se snížením emisí u dodávek tepla a elektřiny o 60 %, což zhruba znamená 2,3 TWh elektřiny a 2,6 TJ tepla z bezemisních a nízkoemisních výroben. Plán dále kalkuluje například s instalací fotovoltaických panelů na přibližně 23 000 střech, představením 900 elektrobusů v MHD, výstavbou zhruba 10 000 veřejným dobíjecích stanic pro elektromobily, vyšší recyklací komunálního odpadu nebo využitím biometanu z odpadů pro potřeby MHD a výsadbou až 1,5 milionu nových stromů.

A proč vlastně energetické manažery nepotkáme v každé obci a městě? Paradoxně je to kvůli velmi dobré úrovni české energetiky. V prostředí stabilních dodávek a nízkých cen zkrátka radnice nabyly dojmu, že hledat prostor pro úspory není potřeba.

Situace se ale rychle mění. Přechod na uhlíkově neutrální decentralizovanou energetiku a nutnost omezovat dopady hospodaření na životní prostředí dělají z energetického managementu jednu z nejdůležitějších oblastí obecní agendy. Energetický management na úrovni měst a komunit má navíc oproti státním opatřením velkou výhodu v tom, že je pružnější a nemusí dělat tolik kompromisů. Úspory, omezení emisí skleníkových plynů, zlepšení životního prostředí a života obyvatel se ale výrazně promítá i do celostátních čísel. Samosprávy totiž vlastní velkou část budov, do jejich kompetencí spadá značná část veřejných služeb, ovlivňují dopravní strategie a disponují velkou kupní (a tím pádem i vyjednávací) silou na energetickém trhu.

„Energetický management měst má velký potenciál zasahovat do celostátní i celosvětové podoby nakládání s energiemi,“ potvrzuje Jaroslav Klusák. „Ve světě je běžné, že velká část projektů a opatření vychází odspoda. Z iniciativy měst a krajů. Uvítal bych, aby i v České republice začala města a regiony vyvíjet větší aktivitu a získala větší kompetence do energetického hospodaření státu zasahovat.“