Ivan Tůma - E.ON: Partner má teplo, my elektřinu. Kogenerace je oboustranně výhodná

Jak byste  popsal proces kogenerace?

Teplo a elektřina se běžně vyrábí odděleně. Teplo vzniká v teplárnách a elektřina v elektrárnách. Proces kogenerace umožňuje vyrábět oboje zároveň, proto ko-generace, tedy spolu-vytváření. Funguje to, protože při výrobě elektřiny je do ovzduší vypouštěno velké množství zbytkového tepla. Kogenerační jednotka, například plynová, je pak stroj, který zároveň s výrobou elektřiny dokáže toto odpadní teplo zachytit a dále zužitkovat. Díky tomu se radikálně zvyšuje celková účinnost paliva, a to až na hodnoty okolo 85 %, což je vysoké číslo.

Vysoké ve srovnání s běžnou výrobou elektřiny?

Ano. Například v jaderné elektrárně se účinnost pohybuje zhruba mezi 30–35 %. Využívání kogeneračních jednotek je ve své podstatě velmi ekologický proces, právě kvůli zvýše  ní účinnosti paliva a menším ztrátám při výrobě energie. Kogenerace je tzv. decentrální zdroj, který umožňuje umístit výrobu elektřiny tam, kde je zároveň poptávka po teple. Jestli se elektřina spotřebuje v daném areálu, nebo ne, je jedno, protože elektřinu lze vyvést do sítě. Teplo na dlouhé vzdálenosti ale přenášet nejde.

Kde je toto „získané“ teplo možné následně znovu využít?

Ideálně v technologických procesech, u nichž stačí relativně nízká teplota. Třeba pro ohřev vody, vytápění na sídlištích, nebo v průmyslu, kde se mu dostane druhého využití. Příkladem jsou právě sušárny, jako je společnost Eligo a. s. v Brně, která kogeneraci zužitkovává ve výrobním procesu sušeného mléka.

Jak to funguje?

Pro výrobu sušeného mléka je třeba horký vzduch o teplotě 190 °C. My ho předehříváme zhruba ze 30 °C na 70 °C, zbytek si dohřeje firma z parních kotlů. Nahradíme tak zhruba 15‒20 % tepla, které by firma jinak vyráběla dosavadním způsobem. Roční benefit pro Eligo je v kombinaci nájmu a levnějšího tepla a pohybuje se kolem 1,5 milionu korun.

Je taková jednotka náročná na obsluhu?

Z pohledu našeho partnera je bezobslužná. Startování, odstavování – to vše děláme na dálku z dispečinku. Tímto způsobem řídíme všechny jednotky. Dispečer vidí, v jakém jsou stavu, jestli běží, neběží, a řídí je na dálku. Nejsou to hloupé stroje, které někdo zapne a vypne. Provoz se mění operativně během dne.

Jak vaše vzájemná spolupráce probíhá?

Vyrobenou elektřinu vlastní E.ON a dodává ji do sítě svým zákazníkům, přičemž kogenerace funguje jako regulační výrobna. Výhradním odběratelem vyrobeného tepla je pak firma Eligo.

Firma Eligo má závod ještě v Kolíně. Tam mají kogenerační jednotku také…

Ano, rozdíl je v tom, že v Kolíně si ji zainvestovali a nechali postavit sami. Eligo je přímo jejím provozovatelem. Tamní jednotka je menší, má 320 kW. V Brně zvolili jiný přístup – našli si nás jako externího investora a berou si pouze teplo. Nemuseli investovat a mají benefit v podobě nájmu a levnějšího tepla. Brněnská kogenerační jednotka je jiný model, má mnohem vyšší výkon. V Kolíně by ji „neuživili“.

Kolik stojí pořízení podobného stroje?

Hrubým odhadem je na 1 MW výkonu potřebná investice ve výši zhruba 25‒30 milionů korun. Cena se odvíjí od toho, zdali je zahrnutý nejen vlastní spalovací motor, ale i akumulátor, komín a veškeré stavební úpravy. Výše investice může být vyšší i nižší. Vždy závisí na rozsahu stavebních prací a vyvedení výkonu. V případě Eliga šlo zhruba o 30 milionů korun. Součástí byl mimo jiné také venkovní teplovod, který je dlouhý asi 150 m.

Tuto investici ale partner nefinancuje, že?

Přesně tak. My, jako E.ON Energie, to máme tak, že partner nic neinvestuje, pokud si nechce něco připlatit. V momentě, kdy máme odsouhlasenou koncepci, jak to bude vypadat a fungovat, a získáme stavební povolení, tak si na celý projekt vysoutěžíme generálního zhotovitele. Ten se postará o stavební práce, technologické úpravy, vyvedení výkonu i o dodávku kogenerační jednotky. Suma, o které jsem hovořil, je pro generálního zhotovitele plus nějaké naše režijní náklady.

Jak drahý je samotný provoz?

Největším provozním nákladem je palivo – zemní plyn ‒ a potom servisní poplatky. Jenom palivové náklady mohou být zhruba 7 milionů ročně. Samozřejmě máme výnosy z elektřiny, což jsou relativně vysoká čísla, takže jsme schopni zaplatit partnerovi dostatečný nájem, aby si nás v podniku ponechal.

Šlo v případě firmy Eligo o řešení na klíč?

Ano. Každé řešení je v určitém ohledu specifické. Vždy jde o to, jak zakomponovat kogenerační jednotku do stávajícího energetického zdroje – tedy do existující kotelny. Vyřešit, jestli bude uvnitř nebo venku, kde a jak ji napojíme. Navíc spolu musí komunikovat řídicí systémy – ke stávajícím přibude nový stroj ‒ a všechno musí fungovat dohromady. Takže je potřeba sladit hardware i software.

Pro jaké podniky může mít kogenerace smysl?

Základním orientačním údajem by mělo být, že má podnik zajímavou spotřebu tepla během roku. My jako E.ON Energie dokážeme vyhodnotit, jestli se tam kogenerační jednotka hodí a jakou by měla mít podobu.

Takže se jednotky provedením liší?

Jsou dva základní typy. V Eligu jde o tzv. kapotované provedení do prostoru kotelny. Ještě existuje kontejnerové provedení, které se umisťuje ven. Vypadá jako kontejnerová buňka, akorát má nahoře komín, chladiče a tak dále. Uvnitř je to samé.

Kolik jednotek podobných těm v Eligu v Česku existuje?

Průmyslových aplikací jsou dle mého odhadu malé desítky. My jsme se v rámci E.ON soustředili zatím na kotelny, kterých jsou v Česku stovky. Nejvíce jich máme na území jižních Čech a jižní Moravy.

Kde vidíte další potenciál?

Zejména v průmyslových závodech, kde je potřeba vytápět, a všude tam, kde by kogenerace byla vhodná, a z nějakých důvodů ještě není. Relativně novou věcí je například využití kogenerace pro vytápění skleníků. Trh v oblasti městských kotelen pro vytápění začíná být v současnosti poměrně nasycený.