Komunitní energetika – čeká nás konečně boom?

Komunitní energetika je zásadním nástrojem pro decentralizaci energetiky a zvýšení soběstačnosti obcí i celých regionů České republiky. V podstatě jde o to, že si města, malé obce, firmy, ale také domácnosti, mohou nejen sami vyrobit energii pro vlastní potřebu, ale případně ji i sdílet s ostatními. Komunitní energetika může dokonce zajistit vznik celých regionálních energetických společenství, které budou ze sdílení energie profitovat v oblasti několika obcí najednou. Jedno z takových společenství vzniká například v rámci Místní akční skupiny Pobeskydí nebo Opavsku, kde chtějí docílit o 25 % levnější elektřiny pro vlastní členy.

K výrobě elektřiny se používají především obnovitelné zdroje. Hlavně je to fotovoltaika, v menší míře bioplynové stanice s kogeneračními jednotkami, větrné elektrárny či komunitní výtopny na biomasu. A právě o solárních elektrárnách na střechách bytových domů se v souvislosti s komunitní energetikou hovoří asi nejčastěji.

Podle studie poradenské společnosti EGÚ by na střeše průměrného bytového domu mohla fungovat fotovoltaika o výkonu přibližně 20 kWp, která ročně vyrobí téměř 20 MWh elektřiny. Z tohoto množství by dům pro svoji potřebu vzhledem k rozdílným časům výroby a poptávky využil přibližně 15 MWh (cca 75 %) a zbytek výroby by putoval do distribuční sítě. Celkový objem výroby elektřiny z fotovoltaiky na střechách bytových domů v Česku EGÚ odhaduje na 2,3 TWh.

Podle dalších odborníků je ale tento odhad příliš optimistický a tato čísla i zájem o komunitní energetiku budou spíše nižší. „Na některých místech se výroba elektřiny v komunitní elektrárně nemusí vyplácet, navíc lze také čekat obtíže při domluvě a potřebné spolupráci všech členů společenstev vlastníků jednotek,“ nastavuje realistická očekávání Kateřina Stehlíková ze společnosti E.ON. „Na komunitní energetiku se ale připravujeme a v řadě případů nám tyto projekty dávají smysl. Důležité je ale mít správná data a informace, i proto jsme připravili indikativní kalkulačku pro bytové domy,“ doplňuje.

Do české energetické legislativy zavádí koncept komunitní energetiky novela nazvaná Lex OZE 2. Její znění představila vláda letos v únoru a schválena byla koncem června. Novela komunitní energetiku přesně specifikuje, obsahuje vylepšenou definici sdílení elektřiny, konkretizuje vztahy mezi účastníky trhu i jejich práva a povinnosti.

Lex OZE 2 také výrazně posiluje ochranu zákazníků, kteří se do energetické komunity zapojí. Energetická společenství například nebude moci bránit lidem v odchodu, Zákon rovněž specifikuje, která prováděcí ustanovení musí být přijata, aby novela mohla nabýt účinnosti.

Jednou z oblastí, kde legislativa pokročila, je sdílení v elektřiny v bytových domech. „Na začátku letošního roku se změnila vyhláška ERÚ, která umožňuje sdílet elektřinu vyrobenou v solární elektrárně na společné střeše obyvatelům bytového domu. Už není nutné sdružovat veškerou spotřebu elektřiny do jednoho elektroměru na patě domu. Současný model počítá s osazením všech odběrných míst průběhovým měřením, díky kterému pak obchodník každé bytové jednotce ‚naúčtuje‘ spotřebovanou elektřinu sníženou o podíl z výroby ve společné elektrárně,“ popisuje nová způsob měření a účtování výroby a spotřeby elektřiny Kateřina Stehlíková ze společnosti E.ON.

KKomunitní energetika pomůže řešit problémy s přebytkem energie z fotovoltaických instalací. S tím se často setkávají jejich majitelé v letních měsících, kteří musí přebytky odprodávat do distribuční sítě.

Řešení sdílených energii pak přinese možnost se o přebytky vyrobené elektřiny podělit s jinými odběrnými místy. I u komunitních energetických projektů však bude primárním cílem co nejvyšší výroba elektřiny pro vlastní potřebu. „U projektů komunitní energetiky bude velmi záležet na dobré skladbě portfolia klientů, kteří vyrobenou elektřinu odebírají v okamžiku, kdy se vyrábí. Právě tehdy se takové projekty vyplatí nejvíce,“ popisuje nejvýhodnější nastavení Kateřina Stehlíková ze společnosti E.ON. A dodává, že komunitní projekt postavený na pouhé výrobě a prodeji elektřiny do distribuční sítě a následném dělení zisků mezi účastníky nemusí být ekonomicky výhodný.

S rozvojem komunitní energetiky bude nutné vyřešit také mnoho technických problémů. Jedním z nich je kapacita elektrických distribučních sítí, která v některých lokalitách přestává velkému rozvoji fotovoltaiky stačit. „Komunitní energetika může dobře fungovat v bytových domech a přiblíží tak téma energetiky běžné populaci tím, že jí umožní zapojit se do výroby elektřiny. Je k ní však potřeba přistupovat jen jako k malé součásti komplexního řešení energetické transformace spojené s dekarbonizačními snahami. Nemůže totiž ani částečně nahradit propojenou elektroenergetickou soustavu nebo vyřešit problémy se zálohováním dočasně fungujících zdrojů nebo s regulací sítí. Komunitizace bude spojena s miliardovými investicemi do distribučních sítí, stovky miliard pak bude stát připojení všech zamýšlených fotovoltaik. Tyto náklady se časem nutně promítnou do poplatku za použití sítí,“ vysvětlil Michal Macenauer, ředitel strategie EGÚ Brno.

Využívání sdílené energie už mnoho let funguje v zahraničí, hlavně v Dánsku, Rakousku, Německu nebo v Belgii. V Dánsku dokonce principy komunitní energetiky existují díky rozvoji větrných elektráren od 70. let 20. století. V Německu jsou poměrně běžná energetická družstva. Tím největším je bavorské EGIS, které má už přibližně 1500 členů. „Dokonce plánují dálkové vytápění s využitím tepla z velkých tepelných čerpadel poháněných elektřinou z fotovoltaické elektrárny,“ popisuje německý projekt energetický poradce Karel Murtinger z firmy Ekowatt. Trh, v čele s firmami, obcemi, regiony, ale i domácnostmi, je na tyto zdroje získávání energií již nyní připraven, všechny potřebné technologie jsou běžně dostupné.

Otázkou budoucnosti jsou další zdroje energie, především vodíkové. Výrobou vodíku pomocí elektrolýzy se zabývají velké energetické společnosti a E.ON není výjimkou. Vodík totiž představuje možnost relativně dlouhodobého ukládání energie. Tato možnost zatím skýtá příležitosti pro větší firmy, ale i v České republice se momentálně testují menší moduly, které by mohly dodávat vodík obcím. Stále se však jedná o technologie ve vývoji. Důležité jsou ale také nové kapacity na krátkodobé ukládání elektrické energie – bateriová úložiště.

Velkou výhodou vodíku je jeho dobrá synergie s obnovitelnými zdroji energie – a to i těmi komunitními. “Vodíková energetika dává smysl i z pohledu regulace energetické sítě. V Evropě i v Česku rostou další fotovoltaické elektrárny, budou vznikat další větrné parky a poroste tedy potřeba akumulace přebytků zelené elektrické energie. A proto se vodík hodí,” popisuje Stanislav Fiedler, vedoucí teplárny v Mydlovarech, kde bude E.ON vodíkové technologie provozovat. Je možné ale očekávat, že složitější technicky náročnější vodíkové technologie budou doménou spíš větších komunit – měst a obcí.