Po moři i potrubím. Kudy proudí plyn do Evropy?

Zemní plyn se do Evropy dostává několika cestami z různých regionů. Mezi mediálně nejsledovanější plynovody současnosti patří Nord Stream, který přivádí plyn z Ruska do Německa a jehož druhou větev Nord Stream 2 Německo zatím nespustilo. Možností, kudy plyn do Evropy přivést, je však samozřejmě více.

Zemní plyn se stal jedním z účinných nástrojů velmocenské politiky a Česká republika, podobně jako celá Evropa, hledá a snaží se diverzifikovat jeho cesty od nalezišť ke spotřebitelům. A to mnohdy není jednoduché ani levné. Nicméně s rostoucí cenou plynu se začínají vyplácet i další způsoby dopravy, než jen cesta potrubím mezi státy. Německo i Polsko budují přístavní terminály pro přepravu zkapalněného zemního plynu, svou roli bude hrát i zvyšující se produkce ekologického CNG v bioplynových stanicích. Možnosti tu jsou a je jen na nás, jak je v budoucích letech využijeme.

Historie plynovodů v souvislosti s územím Česka a Slovenska sahá hluboko do 20. století a je samozřejmě poplatná tehdejšímu politickému uspořádání. Každopádně ale výstavba velkých plynovodů v druhé polovině 20. století vedoucích z tehdejšího Sovětského svazu směrem na západ mimo jiné umožnila větší rozšíření zemního plynu jako čistého paliva a postupné opuštění technologicky zastaralého svítiplynu.

Jedněmi z velkých infrastrukturních staveb, které mají vliv na dopravu plynu z východu na západ, jsou plynovody Bratrství a Sojuz. Ty dopravují plyn z Ruska od hranic s Kazachstánem na Ukrajinu a pak dále plynovodem Transgas na Slovensko, do České republiky a následně do Rakouska a Německa. Například druhý jmenovaný Sojuz, dokončený v 70. letech 20. století, může dopravovat až 26 miliard m³ plynu ročně. Obě tyto stavby pomohly tehdejšímu Československu s přechodem od tuhých paliv a svítiplynu k většímu užívání ekologičtějšího zemního plynu.

Dalším velkým infrastrukturním projektem, jemuž se však nevyhnuly současné politické problémy, je Nord Stream vedoucí z Ruska po dně Baltského moře do Německa. Jedním z cílů budování takto složité podmořské stavby (jedná se o nejdelší podmořský plynovod na světě) bylo vyhnout se tranzitním problémům. A samozřejmě také tranzitním poplatkům.

Plynovod Nord Stream 1 byl dokončen v roce 2011, stavba se neobešla bez politických kauz, výhrady měly také ekologické organizace. Dnes může Nord Stream dodávat do Německa a přes plynovod OPAL i do Česka 55 miliard m³ plynu ročně. Loni byla dokončena druhá souběžná větev Nord Stream 2 s podobnou kapacitou. Tento plynovod ale zatím nebyl v důsledku ruské agrese na Ukrajině uveden do provozu.

Dalšími velkými plynovody vedoucími z Ruska jsou Jamal a Turkstream. První z nich vede přes Bělorusko do Polska, Turkstream pak dodává zemní plyn z Ruska do Turecka a výhledově jej bude přivádět i do jižní Evropy. Z Ázerbájdžánu pak vede do Turecka nový (dokončen v roce 2020) plynovod TANAP, jenž Evropě zpřístupnil zemní plyn z ázerbájdžánských ložisek.

Z jižní strany je Evropa připojena k plynu z Libye a Alžírska. Tyto plynovody zásobují hlavně Itálii a Španělsko. Naopak ze severní strany proudí do Evropy zemní plyn z Norska. Norsko zásobuje hlavně Belgii, Francii a Německo. Podle dat Eurostatu se norský plyn podílí na německé spotřebě zhruba jednou pětinou a historicky byl zasmluvněn také pro ČR.

Vzhledem k vysokým cenám zemního plynu se i v Evropě začíná vyplácet dovoz jeho zkapalněného varianty – LNG. Tankery, které LNG do Evropy dopravují, vyplouvají obvykle z USA a Kataru. Roční dovoz LNG do Evropy se podle Eurostatu pohybuje okolo 80 miliard m³ plynu – je to objem přibližně srovnatelný s plynovody Nord Stream 1 a Sojuz. V Evropě v současné době funguje třicet terminálů na dovoz LNG. Dalších 6 se staví a 22 nových projektů se plánuje. Nový LNG terminál má v plánu postavit rovněž Polsko, které se chce od zemního plynu z Ruska výhledově úplně odpoutat.

V případě LNG se projevuje nevýhoda Česka jakožto vnitrozemského státu. Plyn by k nám takto proudil nejspíše z německých terminálů, protože s Německem jsme dobře propojeni stávající plynovou infrastrukturou. Podle odborníků je kapacita současných terminálů poměrně dostatečná, kritickým bodem je spíš velká vytíženost tankerů.

Podle statistik Eurostatu se ruský zemní plyn podílí na Evropské spotřebě zhruba ze 46 %, v Česku je to podle dat Sdružení evropských přepravců plynu ENTSOG přibližně 53 % spotřeby. A to nejsou zrovna malá čísla. Nahradit ruský plyn nebude úplně jednoduché a půjde o dlouhodobý proces, který v sobě zahrnuje jak určitou změnu energetického paradigmatu, tak i rozvoj dalších distribučních cest. V prvé řadě půjde hlavně o zvýšení dodávek u stávajících „neruských“ cest plynu – plynovodů z Alžírska a Norska. A v delším časovém horizontu možná také z Nigérie, která má na africkém kontinentu největší přírodní zásoby. Zde je však hlavním problémem chybějící infrastruktura.Stále více by se v dovozu plynu mělo uplatňovat zmíněné LNG, zejména jeho dovoz z USA. Dalším dílkem do skládačky jsou také obnovitelné zdroje energie – především bioCNG.

Úplně nahradit plyn z Ruska bude složité, drahé, avšak mělo by to být reálné, a to poměrně brzy. Evropský thinktank Bruegel, který na toto téma nedávno přinesl rozsáhlý analytický materiál, tvrdí, že: „…pokud bude EU nucena nebo ochotna nést náklady, mělo by být možné nahradit ruský plyn již pro příští zimu, aniž by došlo k devastaci hospodářské činnosti, mrznutí lidí nebo narušení dodávek elektřiny. Bude však potřeba revidovat desítky předpisů, přehodnotit obvyklé postupy a operace, rychle utratit spoustu peněz a přijmout těžká rozhodnutí.“

Evropské státy také letos kladou větší důraz na naplnění zásobníků s plynem. To je však finančně náročné pro dodavatele, kteří musejí nakupovat plyn na příští topnou sezonu za současné vyšší ceny. „Ministerstvo průmyslu a obchodu v květnu vydalo krizové opatření, které by mělo usnadnit naplnění zásobníků s plynem na požadované úrovně (80 % k 1. 11.). Zároveň je ve schvalovacím procesu novela Energetického zákona, která by měla pomoci ČR čelit významným omezením dodávek zemního plynu. Pro dodavatele ani zákazníky by to nebylo jednoduché, ale z hlediska energetické bezpečnosti Česka jde o důležitou věc,“ popisuje zásobování plynem Jiří Mlynář, vedoucí nákupu energie ze společnosti E.ON.

Podle údajů belgické společnosti Gas Infrastructure Europe, jež poskytuje statistiky naplnění evropských plynových zásobníků, má Česká republika v červenci (21. 7. 2022) v zásobnících uskladněno zhruba 33 TWh plynu, což je přibližně 76 % jejich kapacity. Stav plynových zásobníků je možné sledovat online přímo na stránkách GIE AGSI+. Zásobníky v Česku přitom mohou poskytnout něco málo přes třetinu celé roční spotřeby zemního plynu. Dostát požadavku MPO na 90% naplněnost by mělo být reálné.