Michaela Lužová - WEB Větrná energie: Vyrábět větrnou energii není byznys, ale poslání

Mohla byste nám ve zkratce představit vaši společnost? Kdy jste začínali?

Firma byla založena v Rakousku v roce 1994 panem Andreasem Danglem, jeho manželkou Ernou a otcem Franzem, kteří věřili, že větrná energie je věcí budoucnosti. První elektrárnu postavili v rakouském Michelbachu a hlavní sídlo máme dodnes v Rakousku. V současnosti ve firmě pracuje přes 150 zaměstnanců na pobočkách v Česku, Německu, Itálii, Kanadě a Severní Americe. Vznikli jsme jako s. r. o. a před dvaceti lety se stali akciovou společností, jak jsme postupně rostli a rozšiřovali se. Prostřednictvím akcií nabízíme lidem podíl na projektech, což v České republice moc nefunguje - lidé nemají zájem. Zato v Rakousku máme akcionářů přes čtyři tisíce. Většinou drobné majitele pozemků nebo lidi z okolí projektů. Každý rok pro ně pořádáme setkání, kde je informujeme o tom, jak firma funguje, jaké máme vize do budoucna a jaké projekty bychom chtěli dále rozvíjet. Skoro všichni akcionáři na setkání chodí a aktivně se o činnost firmy zajímají. To je pro mne v Česku snová vize.

Mohla byste vysvětlit princip výroby elektřiny z větru tak, aby to pochopil i úplný laik?

Každá jaderná, větrná, vodní nebo bioplynová elektrárna funguje na obdobném principu. Energie zdroje roztáčí generátor, který přeměňuje mechanickou energii na elektrickou. Vítr roztáčí listy a rotační energie se převádí na elektřinu. Podobně jako dynamo u kola ­– když šlapete, rozsvítí se světlo.

Kolik větrné energie se vyrobí u nás a ve světě?

Větrná energie v Česku představuje necelé jedno procento z celkové výroby 82 TWh energie. V loňském roce se z větru vyrobilo pouze 0,7 TWh při instalovaném výkonu 340 MW. Ve světě bylo na konci roku vyrobeno zhruba 1500 TWh, což zhruba odpovídá pěti procentům, z toho v Evropské unii 420 TWh.

Vyplatí se to?

Určitě. Větrná elektrárna má nejnižší výrobní náklady ze všech nových zdrojů elektřiny a za svoji životnost vyrobí padesátkrát více energie, než je potřeba na její výrobu a případnou likvidaci. Oproti jiným zdrojům má také nejnižší nároky na zábor půdy. Pokud chcete další příklad, roční úspora uhlí výrobou elektřiny z větrných elektráren v roce 2015 činila téměř 552 000 tun. Pro srovnání, je to zhruba váha 80 000 slonů nebo 11 000 vagónů plných uhlí. Takže ano, určitě se to vyplatí.

Má větrná energie potenciál do budoucna? Je kam se posouvat?

V Evropské unii i ve světě tvoří obnovitelné zdroje většinu nových instalací. Tento trend bude pokračovat. V České republice je několik scénářů možného vývoje. Jeden z těch skromnějších předpokládá nárůst výkonu na 3 500 MW s výrobou 8 TWh. Podobně jako v Rakousku, Řecku či Nizozemí. Otázkou je, jestli se to v Česku podaří zrealizovat.

Jaké jsou u nás nejvhodnější lokality pro budování větrných elektráren? Na čem konkrétně výběr závisí?

Zásadní je dostatečný vítr a vhodný reliéf krajiny, ideálně kopec nebo rovina. Nejlepší větrné podmínky má Vysočina, Ústecký a Moravskoslezský kraj. Velký počet lokalit nicméně vylučují chráněné krajinné oblasti. Největším problémem jsou ale politická rozhodnutí. Zrovna v krajích, ve kterých je vítr nejlepší, bylo na krajské a státní úrovni rozhodnuto, že se elektrárny stavět nesmí.

Nejdou tyto kraje tak trochu „proti sobě“?

Jdou. A je to problém. Na jednu stranu říká vláda ano, budeme mít aukce, chceme navýšit výkon, máme závazky vůči Evropské unii. Na druhou stranu ale kraje dělají vlastní rozhodnutí o tom, kde elektrárna bude – nebo nebude. Stát sice něco vyhlásí, ale nedá příkaz na nižší úrovně. Vůbec nám nepomáhá. Kdyby to opravdu myslel vážně, nastavil by regulace – jak to bude, kde to bude, kde to nebude. V místech, kde by elektrárna mohla být, by se mělo dělat vše pro to, aby se ji podařilo postavit. To dnes bohužel nefunguje.

Jaké kroky předchází stavbě elektrárny na lokální úrovni? Kde vznikají problémy?

Nejprve navštívíme obec a zeptáme se zastupitelstva, jestli je možné stavět. Pokud souhlasí, uděláme představení projektu pro občany. Většinou přijde minimum lidí a zejména ti, kteří mají problém. Přestože větrné elektrárny v Česku stojí už roky, argumenty a předsudky lidí se vůbec nezměnily – strašně to hlučí, bude to zabíjet ptáky, bude nám to kazit výhled a tak dále. Ano, je to prvek v krajině, který do ní nepatří stejně jako vedení vysokého napětí, věže operátorů nebo výškové budovy. Podle mě je ale pořád lepší sloup v poli než uhelný důl, po kterém zbyde zničená krajina. Při přípravě projektu se navíc vždy dělá hluková studie. Normy jsou u nás velmi přísné a pokud je nesplňujeme, projekt nedostane povolení.

Zohledňujete i okolní přírodu?

Ano, nedílnou součástí je studie vlivu elektrárny na okolní přírodu. Minimálně rok se zkoumá a vyhodnocuje, jestli v okolí nežijí ohrožené druhy. Podmínky jsou velmi přísné, kontroly se dělají někdy i rok po výstavbě. V Břežanech byl například značný výskyt netopýrů. Kontrolovalo se, jestli na ně elektrárny nemají negativní vliv, a našli jsme asi pět usmrcených jedinců. Když jsme se ale bavili s obyvateli obce, řekli nám, že jejich kočky za noc přinesou klidně čtyři. Jednou nám netopýři dokonce hnízdili v gondole.

Je podobná obtíž i s ptáky?

Problém může nastat, pokud se postaví obrovské parky se stovkami elektráren, které zasahují do migračních tahů. U nás jich nikdy tolik na jednom místě nebude, takže problémy nenastanou. V Břežanech každoročně lítá hejno divokých hus, které se umí vyhnout. Mnohem víc ptáků zahyne na silnicích nebo nárazem do výškových budov. Jsou to nesrovnatelná čísla. V tomto ohledu jsou elektrárny naprosto bezpečné.

Existují přesto nějaké problematické druhy?

Třeba orel mořský, který má přesné letecké trasy. Nevyhne se, protože se z nich neumí odchýlit. Pokud víme, že je v dané lokalitě, většinou nám elektrárnu nedovolí postavit. Dnes už ale existuje kamerový systém, který snímá okolí. V momentě, kdy orla zaregistruje, vrtuli okamžitě zastaví, aby do ní nenarazil. V praxi se to používá a funguje.

Jak vidíte vývoj odvětví do budoucna? Vznikají nějaké nové technologie?

Mění se technologie, ne jejich podstata. Nejlepší koncept je třílistá vrtule, s převodovkou, nebo bez a s generátorem. Zkoušely se i dvoulisté, pětilisté, ale nefungovaly. Co se vyvíjí, je výška a průměr rotoru, na kterých závisí výkon elektrárny. Čím vyšší elektrárna s větším průměrem rotoru, tím větší je výkon.

Kterých typů je v Česku nejvíce? Jak dlouho vydrží?

Nejvíce postavených elektráren jsou Vestas V90, to znamená čtyřicet pět metrů dlouhý list na stopětimetrovém sloupu. Dnes už se standardně staví mnohem větší model V150, třeba na sto třiceti metrech. Pokud se dobře udržují a servisují, mohou bez problému fungovat 25 let. Všechny naše elektrárny jsou 24 hodin denně monitorovány řídicím střediskem v Rakousku. Pokud se něco stane, okamžitě to víme, a na místo vyjíždí technik nebo servisní tým.

Kolik instalací v Česku provozujete vy?

Česká pobočka byla založena v roce 2002. Celkem máme čtyři projekty. První, který jsme postavili, je Břežanský větrný park na jižní Moravě z roku 2005. Skládá se z pěti elektráren V52 850 kW. Celkový výkon parku je 4,25 MW. O kousek dál, v Banticích, máme 2 MW elektrárnu V90. V Horní Řasnici v Libereckém kraji máme elektrárnu o výkonu 1,8 MW a jednu fotovoltaiku 1 MW v Dobšicích u Znojma.

Myslíte si, že je větrná elektrárna možností i pro soukromé osoby? Je potřeba velká počáteční investice?

Pro soukromníky to bohužel určitě není. Nové typy elektráren o výkonu 5,6 MW stojí přes pět milionů eur. Vyrobí okolo 14 000 MWh za rok, což je energie asi pro 4 000 domácností nebo 10 000 osob. Je to strašně drahé, složité na údržbu a vyrobí to příliš mnoho energie. Navíc, kdyby si to chtěl někdo postavit u domu, nikdy mu to nepovolí. Mnohem lepší způsob, jak si zajistit energii pro domácnost, je střešní fotovoltaika. Návratnost investice se navíc pohybuje podle lokality kolem patnácti až osmnácti let.

Je Česká republika z hlediska legislativy a politiky otevřená obnovitelným zdrojům? Je těžké získat podporu?

Problém je, že vláda směrem odshora dolů nepředává informace o tom, že by se měly větrné energie podporovat. Většina větrných elektráren v Česku byla postavena na základě zákona o obnovitelných zdrojích z roku 2005, kde byla garantovaná cena na 20 let s roční indexací. Podle toho byly postavené projekty a nastaveno jejich financování. Vláda se ale o 15 let později rozhodla, že platí moc a garanci zastaví. Teď u každého projektu kontrolují návratnost. Bohužel to nastavili tak, že většina projektů přijde o podporu. Buď jim je zkrácena, nebo úplně zastavena. Zahraniční investory to doslova šokovalo. Přece jenom, pokud vláda něco garantuje, mělo by to platit. Byla to velká rána pod pás. Od roku 2013 jsme nestavěli, protože skončila státní podpora. Snažíme se vyvíjet nové projekty, protože očekáváme, že budou aukce.

Myslíte ceny stanovené formou aukce.

Ano. Čeká se na nový zákon, který by měl přispět k férovější ceně, protože se bude soutěžit. Zvítězí ti, kteří budou chtít nejnižší cenu. Problém bude, pokud stát nebude napomáhat s vývojem projektu, aby se zkrátila doba jeho vývoje z patnácti let třeba na pět. Pokud k tomu nedojde, aukce nebudou fungovat, protože lidé nebudou schopni projekty dokončit.

Je vůbec někdo, kdo prosazuje vaše zájmy?

Komora obnovitelných zdrojů ve vládě lobbuje, snaží se předkládat studie, dokazovat teorie atd. Vláda si nás vyslechne, ale většinou to nebere v potaz.

Jak to tedy děláte?

Projekty se stávají méně realizovatelnými. Místo jasných, férových podmínek, se kterými lze pracovat, musíme zahrnovat riziko, že se něco stane. Projekt je dražší, složitější a v konečném důsledku se ho často ani nepodaří prosadit, protože si nemůžeme dovolit dát obcím a majitelům pozemků tolik peněz. Musíme to udělat tak, že i když nás někdo klepne po prstech, musí nám ještě něco zbýt, abychom nezkrachovali.

A ještě jedna otázka na závěr – používáte ve vaší společnosti nějaká další ekologická opatření?

Naši zaměstnanci i šéfové věří, že děláme dobrou věc, pomáháme přírodě a budoucnosti našich dětí. Snažíme se při práci chovat co nejvíce ekologicky. Většina firemních aut jsou elektroauta, v Rakousku je nízkoenergetická centrála, která má fasádu obloženou solárními panely, aby byla soběstačná při odběru energie. Splachujeme dešťovou vodou. Snažíme se fungovat tak, aby bylo zřejmé, že to myslíme vážně. Nakonec to pro nás není jen byznys, ale poslání.