Miroslav Prašnička - AQUA ENERGIE: Voda je jeden z nejstarších zdrojů energie

Jak dlouhou už tu elektrárna Polka stojí?

Hodně dlouho, přes sto let. Do provozu byla uvedena roku 1913, aby zásobovala elektřinou Františkovskou papírnu u Kvildy, kterou tehdy vlastnila dolnorakouská společnost Vereinigte Papier und Ultramarinfabriken, v překladu spojené papírny. Ta už dnes pochopitelně neexistuje. Přímo odsud z Polky vedlo vedení vysokého napětí do továrny ve Františkově. Energii vyráběly – a pořád vyrábějí – dvě soustrojí se spirálními Francisovými turbínami Voith o instalovaném výkonu 350 a 170 kW.

A ty utáhne říčka Teplá Vltava?

Turbíny potřebují vodní spád, ten je v tomhle případě šestnáct metrů a dosahuje se ho náhonem, který měří něco přes dva kilometry. Viděli jste ho, když jste sem přijížděli – je to ten násep vzadu u lesa. Dříve tu byl i akvadukt, přemosťující Polecký potok. Akvadukt byl v 50. letech nahrazen zemní hrází, tím vznikla průtočná nádrž na přivaděči.

Kdy do provozu vstoupila společnost AQUA ENERGIE?

V roce 1998 koupila AQUA ENERGIE společnost Jihočeské malé vodní elektrárny, do které Polka patřila. Před privatizací Polku provozovaly Jihočeské energetické závody. Byl tu směnný provoz a v rámci možností doby byla elektrárna dobře udržovaná.

Jak je podobné vodní dílo náročné na údržbu? Když se jedná ještě navíc o technickou památku…

Záleží na typu elektrárny. Františkov a Polka jsou elektrárny s dlouhými přivaděči, které odvádí vodu z koryta řeky k turbíně - derivační elektrárny. Tady na Polce máme i rybník, tu už zmíněnou nádrž na náhonu. Údržba derivační elektrárny s rozsáhlými pozemky je pochopitelně náročnější než v případě elektráren na jezech a přehradách, kde je vše mnohem kompaktnější. Ale údržbu si vyžadují i stroje samotné. Letos budeme u větší turbíny měnit oběžné kolo, hřídel a rozváděcí lopatky.

Asi ale dost šetrně, že?

Modernizujeme tak, aby to nebylo na první pohled patrno, aby byl zachován historický ráz elektrárny. Snažíme se dodržovat i odstíny barev tak, jak byly strojovny zařízené kdysi. Když se třeba podíváte na Sokolský ostrov, což je naše nejvýkonnější elektrárna, nevypadá vůbec moderně. Přitom jsou tam jedny z nejlepších turbín, které byly v době rekonstrukce na trhu, a velice pokročilý řídící systém.

Co kdyby chtěl člověk postavit vodní elektrárnu novou… Hodnotí se nějak tok potoka anebo řeky, aby se to vyplatilo? Nebo se menší vodní dílo může instalovat v podstatě kdekoliv?

Rozhodně ne kdekoliv, vlastně naopak téměř nikde. Jestli se to vyplatí, je vždycky dáno fyzikálními zákony a pak nějakou ekonomikou. To je takový technický předpoklad. Na druhou stranu se při stavbě nového díla téměř vždycky setkáte s odporem, protože společnost je často proti obnovitelným zdrojům energie z nějakého důvodu vymezená. Ne každý v tom vidí čistou energii… Jednoduše řečeno, získat povolení na zelené louce, na potoce či řece, je téměř nemožné. Pár lokalit ještě zbývá. Co jde, jsou díla, kde třeba majitelé zemřeli nebo jsou staří, díla jsou na prodej a je u nich možnost je nějakým způsobem modernizovat. To pak vznikne téměř nová elektrárna.

Takže říkáte, že veřejnost je spíše proti? To mě zrovna u vodní elektrárny dost překvapuje.

Já si myslím, že veřejnost je trochu rozštěpená. Spoustě lidem se to sice líbí, jenže pak je tu stejná spousta, kam patří hlavně ti, co jsou proti úplně všemu. Osobně si myslím, že zelené energii zasadil dost velkou ránu solární boom. Po něm se na obnovitelné zdroje začalo koukat skrz prsty a nikdo už je moc nerozlišoval. Podle přístupu: je to obnovitelný zdroj, takže nás to stojí peníze. Takhle si představuji povědomí laické veřejnosti, ale můžu se samozřejmě mýlit. Pravdou je, že legislativa, která řeší obnovitelné zdroje jako celek, se momentálně zpřísňuje a začíná být, alespoň pro mne, i mírně chaotická.

Máte s odpůrci i nějakou osobní zkušenost?

Konkrétní zkušenost, tedy že by mi někdo vynadal, to nemám. Vodní energetika má pochopitelně své profesní organizace a ty podobné věci řeší poměrně často.

Můžete nám popsat způsob, jakým se vyrábí energie z vody? Jednoduše, aby to pochopil úplně každý. 

Stručně řečeno se elektřina získává z vody přeměnou energie. Voda má potenciální energii, která je daná součinem spádu a průtoku. Při každé stavbě vodního díla je snaha ten spád získat co největší. To znamená, že budujete jezy, přehrady nebo nějaké derivace úseku toku. Například nahradíte nějaký plynulý spád řeky propojením a pak na konci dostanete rozdíl spádu. A právě ten spád se pak ve vodních motorech, což jsou vodní kola, turbíny, Archimédovy šrouby, čerpadla v turbinovém provozu, přemění v energii mechanickou. A ta se potom v generátorech mění na elektřinu. To je celý princip, poměrně jednoduchý. Je na to pár základních fyzikálních rovnic. Voda vůbec je jeden z nejstarších zdrojů energie, které známe a lidstvo ji využívá od nepaměti.              

Vznikají nějaké zásadní inovace v technologiích? Například, že by každých 10 let bylo potřeba stroj nějakým způsobem uzpůsobit?

Tak to úplně nefunguje. Samotné stroje nejsou konstruovány na deset let, ale na více desítek let. Samozřejmě se objevují nové materiály, nové metody ve výpočtech, ve fyzikálním modelování, v technologii výroby, které přinášejí nové možnosti. Zdokonalují se například profily oběžných kol… Ale všechna ta zlepšení se z hlediska účinnosti pohybují v jednotkách procent a každé z nich je třeba ekonomicky posoudit. Pokrok není tak razantní, jak by jeden možná čekal.

Člověk se často dočte v novinách, že například v Číně otevřeli přehradu Tři soutěsky, kde mají absurdně vysoké výkony…

Ty jsou ale dané tím, jakou mají k dispozici energii vody. Ale zlepšovat… Zlepšovat můžete účinnost, což je možné lepším hydraulickým profilem, nebo třeba větší účinností generátorů. A vždy to budou jednotky procent. Vezměte si, že dobře postavené velké soustrojí má celkovou účinnost až 85 % a generátory 95 % a víc. Každé procento je pak vykoupené poměrně velkým nákladem a je potřeba zvážit, jestli je to skutečně rentabilní.

Polka je sama o sobě krásná technická památka. Jezdí se vám sem lidi dívat, nebo jsme spíš ojedinělá návštěva?

To nejste, lidé sem jezdí. Jsme v povědomí hlavně u odbornější veřejnosti. Několikrát už tu byli lidé z ČEPSu na teambuildingu, lidé z E.ONu sem občas zajedou také. A krom toho nás znají různé historické spolky.

Myslíte si, že by vodní elektrárna mohla mít význam i pro jednotlivce? Kdyby si ji člověk postavil prakticky jenom sám pro sebe? Z hlediska vyrobené energie?

My tu máme instalovaný výkon 520 kW, přičemž ten dosažitelný je 490 kW. Elektrárna, když se budete ptát dál, vyrobí zhruba 2 GWh za rok – samozřejmě podle toho, jaký je zrovna rok. Ale co se týče toho, zda se člověku vyplatí elektrárna – jde o prvotní výpočet, jímž snadno zjistíte, jestli to za ty peníze stojí – jestli se vám vyplatí návratnost třeba 15 let. A na tom, jestli jste osoba soukromá, nebo společnost, asi úplně nezáleží.

Jak se na vás podepisuje sucho poslední doby? Zaznamenáváte nižší výkony, pokles hladin a podobně?

Když se podívám zpátky na výrobu, nejhorší byl rok 2018. Loňská zima a jaro byly lepší, protože byl sníh. Letos ovšem sníh téměř nebyl, takže jsme se rozjeli velmi váhavě. V tuhle chvíli je to zase lepší. Průtoky tady na Šumavě se mění dosti skokově. Když přijde bouřka, vody je dvakrát tolik, než elektrárna spotřebuje, takže marně uteče a za 2 dny jsme zpět na nižším průtoku.  Jako u každého podnikání musíte zkrátka počítat s rizikem. Když není voda, přesuneme nějakou opravu o rok dál. Operujeme prostě s tím, co je.  

Kolik lidí se o Polku momentálně stará a zajišťuje chod?

Na Františkov a na Polku máme jednoho strojníka . Stálý dohled, že by tu někdo byl ve dne v noci, nutný není. Celý přístup k aktivní regulaci běží online. Strojník se podívá na kamery, na údaje z řídícího systému ­­– když se něco děje, tak dostane hlášení a vyjede. Jinak tu máme běžnou údržbu – Polka a Františkov mají problém hlavně v tom, že přivaděče jsou vystavené šumavskému podnebí. Co chvíli do nich spadne strom, jsou zapadané listím, občas se náhon začne prodírat… Tam je potom skoro víc údržby než na strojích.

Jak často jste tu vy?

Jednou nebo dvakrát týdně. Běžnou denní operativu zvládne strojník anebo elektrikář.

Jaká je návratnost elektrárny? Vyplatí se vlastně provoz?

Zrovna Polka a Františkov posledních několik let spotřebují víc prostředků, než vyrobí. Pro nás je to takový vklad do budoucna a dotujeme je z ostatních elektráren. Jinak bychom všechny opravy dělali značně dlouho. Až budou opravy hotové, začne se provoz vyplácet.

Takže jde o to je zkrátka dotlačit do stavu, aby zase fungovaly na 100 %.

Vodní elektrárna je v mnohém specifická. Neexistuje jiný obnovitelný zdroj, u kterého by existovalo tolik druhů velikosti, typu a stáří. Každá je jiná. Každá je originál a každá má i jinou rentabilitu. Ty úplně malé často provozují nadšenci, jejich rodiny, dědicové mlýnů a podobně, a ti nepočítají vlastní práci, kterou na vodních dílech odvedou. Kdyby počítali všechno, nebo kdyby operovali jako firma dnešního typu, kde se jde jen po koruně, tak by se asi dost, hlavně menších elektráren, dostalo k nule nebo pod nějakou hranici.