Novela zákona o obnovitelných zdrojích: Pomoc, nebo bič?

Když se 14. září, během jedné z posledních poslaneckých schůzí před volbami, dočkala schválení novela energetického zákona, byl hlavním mediálním tahákem postup státu proti takzvaným „energošmejdům“. Stalo se tak v den, kdy Greenpeace slavil padesáté narozeniny. Pohledy všech lidí propojených se solárním byznysem, výrobců, spotřebitelů, odpůrců i obhájců, se nicméně upíraly především k následujícímu dni. Tehdy měla projít – a prošla – schválením kontroverzní změna zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. A třebaže původní verzi novely, vznikající po několik let a odborníky označovanou za přinejmenším zmatečnou, dokázal Senát částečně korigovat pozměňovacím návrhem, i tak znamená pro další vývoj tuzemské fotovoltaiky svým způsobem ránu. Snaha o narovnání víc než dekádu starých křivd v jistých ohledech pomáhá, ale stejně tak i bije.

Skokové snížení cen solárních technologií v letech 2008, 2009 a 2010 a zabetonování garantované výkupní ceny za kWh vyrobené elektrické energie tehdy vedlo k solárnímu boomu a ke značnému zájmu nejrůznějších spekulantů o stavby fotovoltaických elektráren. I jejich vinou se solární byznys dodnes nezbavil jistých negativních konotací. Solární elektrárny postavené do roku 2009 navíc až dosud nepodléhaly odvodu solární daně. A to je jedna z věcí, které novela mění.

Od nynějška by se na ně měla vztahovat nová daň, jednak odvod ve výši 10 % u výkupní ceny, a dokonce 11 % u „zeleného bonusu“, vypláceného operátorem trhu za elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů. Elektrárnám, které byly uvedeny do provozu v roce 2010, tak vzrostou odvody na 20 a 21 %. Tyto daně by skutečně mohly udělat tečku za nemilou historií. V samotné novele se toho ale skrývá mnohem víc.

Dotace ze státního rozpočtu na tzv. podporované zdroje energie letos činila dvacet sedm miliard korun a stejná částka by se měla týkat i následujícího roku. Celkové náklady na podporované zdroje energie pak za poslední roky tradičně překračují čtyřicet miliard, přičemž co nezaplatí stát, to následně uhradí zákazníci. I proto se jedná o velmi citlivé politické téma, navíc opepřené predikcemi, které s ohledem na stoupající ceny energií varují, že až třetina obyvatel EU včetně více než tří milionů Čechů by mohla upadnout do energetické chudoby.

Jinak řečeno, je asi pochopitelné, že se stát snaží ušetřit a nahnat peníze, jak to jenom jde. A proto je také součástí novely zákona o podporovaných zdrojích energie pokles podpory fotovoltaiky s tím, že vláda přidělí, respektive zachová solárním elektrárnám povolenou výnosnost pouze 8,4 %.

Svým způsobem se jedná o úspěch, protože původní návrh sněmovny činil 6,3 %, což například Jan Krčmář, předseda představenstva Solární asociace, označil za „likvidační hranici“, přičemž i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček později uznal, že sněmovní podoba zákona by poškodila úplně všechny. Pravdou nicméně zůstává, že všechny další podporované zdroje budou mít maximální hranici výnosnosti 10,6 %, což je diskriminační rozhodnutí, které oprávněně znepokojuje investory. Je možné, že i soláry by mohly časem dosáhnout na vyšší tarif, nicméně v tomto ohledu není novela vůbec konkrétní a o přesných definicích bude muset rozhodnout až nová vláda.

Představitelé Solární asociace se na svých stránkách nechali slyšet, že „novela bohužel nechává mnoho otázek bez odpovědi, co se týče výpočtu IRR, vyhodnocení kontrol, možné korektury výkupního tarifu a další“. Alespoň nějakou záplatou by ale mohla být novelou posvěcená možnost vypisování nových aukcí na podporu nových obnovitelných zdrojů, což by sekundárně mohlo znamenat cestu k lacinější energii. Povolení aukcí opět pochází z dílny Senátu, nikoli Poslanecké sněmovny. Díky tomu bude státu umožněno, aby podle svého rozhodnutí vyhlásil aukci na výkup elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Bude tedy záležet na úvaze nové vlády, jak se s daným tématem popasuje.

A výzev pochopitelně bude víc. Na vyřešení čeká například i téma akumulace a skladování energie, respektive usnadnění výstavby nových energetických úložišť, na nějž zákon stále nemyslí. Ve věci aukcí každopádně zatím chybí jednoznačný plán postupu. A normu jako takovou ještě musí notifikovat Evropská unie. Brusel se jí ale může zabývat již nyní. Prezident podepsal nové znění zákona o podporovaných zdrojích již 27. září.

Jak připomíná Komora obnovitelných zdrojů energie, už za deset let budou obnovitelné zdroje pokrývat nejméně 29 % spotřeby energie, tedy dvojnásobek toho co dnes. Ve spotřebě elektřiny by měl podíl obnovitelných, zejména slunečních a větrných zdrojů stoupnout na trojnásobek, ze současných 14 na 43 %. Bez správně nastavené podpory státního aparátu to ale nepůjde.