Pavel Kollin - PK Solvent: Solární elektrárna se nám zaplatí do šesti let

Můžete nám na začátek představit vaši společnost? Jak funguje a co je předmětem vašeho podnikání?

Jsme česká skupina firem, která kromě velkoobchodu zastřešuje maloobchodní sítě drogerií a lékáren, konkrétně značky Teta nebo TOP drogerie, které jste už asi někdy viděl, a internetové obchody. Po celém Česku a Slovensku máme více než 500 vlastních prodejen značky Teta a zhruba 70 franšíz Tety. TOP drogerií je cca 270, z toho většina franšízy.

To je zvláštní poměr.

 Vysvětlím vám, jak to u nás funguje. Základní rozdíl je ve velikosti prodejen. Zatímco pro síť Teta jsou spodní hranicí prostory kolem 200 m²  , TOP drogerie jsou rozměrem v podstatě menší prodejny v kombinaci s dalším prodejem, často třeba potravin. Typicky jde například o večerky, které jsou už svým uspořádáním pro koncového vlastníka na provoz mnohem jednodušší. Společnost Solvent ČR, na rozdíl třeba od Rossmanu nebo DM, začínala jako velkoobchod. Vznikla síť několika franšízantů, a když prvních pár začalo mít problémy, bylo převzetí prodejen pod naši správu v podstatě jediným reálným řešením, jak zabránit velké ztrátě. Do roku 2012 jsme získali asi 160 prodejen. Někdy to bylo nutné zlo, někdy nebyl franšízant, který by v dané lokaci prodejnu chtěl provozovat.

Takže jste přebírali pobočky, protože krachovaly?

Ne vždy. Spousta lidí si třeba během privatizace pořídila do vlastnictví drogerii, která byla pod nějakým drobným zbožím. Ti lidé pak dlouho s nadšením podnikali až najednou zjistili, že jsou v důchodovém věku, a že jejich děti v tom pokračovat nechtějí. Takže se zeptali nás, jestli drogerii nechceme provozovat. My jsme pak s majitelem uzavřeli nájemní smlouvu a dnes prodejnu provozujeme. K těm zmíněným 160 jsme pak přikoupili ještě síť Schleckler, což bylo dalších 140 prodejen, které jsme rebrandovali na Tetu. Když jsme měli tohle, řekli jsme si, že na trhu jsou pořád ještě bílá místa, kde žádná Teta není, což byl třeba případ Prahy, a začali jsme je zaplňovat. Dneska jich máme tolik, že jsme skoro jako Baťa za první republiky – v každém větším městě je Teta. Což je samozřejmě nadsázka, ale třeba pětitisícových měst už máme hodně. Já sám pocházím z Moravských Budějovic a tam je jedna TOPka, jedna Teta a ještě jedna jiná drogerie.

Kolik máte s takovým množstvím prodejen obrat?

Za rok 2018 to bylo konsolidovaných 6,35 miliardy. Z toho Teta jako drogerie a lékárna udělala asi 5,8 miliardy a zbytek připadá na velkoobchod, TOPku, e-shop a podobně. Ještě bych chtěl vysvětlit, že i franšíz je u nás několik druhů. Buďto máte franšízu čistou, jak ji znáte, nebo máme i něco, čemu my říkáme „podnikání bez peněz“. Tam je franšízant de facto na pozici vedoucího prodejny, má na sebe provoz, ale zboží zůstává naše. Ne každý si totiž může dovolit, aby si od nás koupil za 3 miliony prvozávoz. Vy sice zboží prodáváte, ale musíte ho zase nakoupit, takže 2-3 miliony se vám neustále pohybují vázané v zásobách.

Předpokládám, že COVID se na vás podepsal poměrně značně.

Máte pravdu. Prodejny klesly. Všechna místa, kde lidé korzovali, což se týká například stanic metra, velice spadla. Ale například STOP SHOPY, což je typ obchodu, kde jsou jedny větší potraviny a pak několik nejrůznějších doplňků a obchůdků, se teď během COVIDu ukázaly jako dobrý maloobchodní formát. Velká centra zavřela, ale sem se lidé přijít nebáli.

Pojďme k vašemu projektu fotovoltaiky, kterou pro vás letos na jaře instalovala společnost E.ON. Kde přesně bychom ji našli?

Současný projekt máme instalovaný na našem skladovém centru v Olomouci. Původně jsme pracovali na dvou projektech, protože vlastníme celkem tři velké nemovitosti, z čehož tu ve Všechromech pronajímáme. Ze zbylých dvou, v Šestajovicích a v Olomouci distribuujeme zboží pro naše drogistické sítě. Pro obě tyto budovy jsme se rozhodli zažádat o dotaci, takže projektové dokumentace jsme původně vypracovávali dvě, ale dopadlo to tak, že instalaci máme zatím jen jednu a uvidíme, jak se osvědčí.

Kdy jste začali s přípravou?

Já osobně jsem na projektu solárních elektráren pro naše skladové centrum v Olomouci začal pracovat v lednu 2018. Dotaci samotné, kterou nám „přiklepli“ 28. dubna 2019, předcházelo zpracování projektové dokumentace a energetického auditu a samotné rozhodnutí. Abyste tomu rozuměl, my jsme po uvolnění energetické burzy plyn i elektřinu nakupovali vždycky velkoobchodně. Minulý rok jsme dělali výběrové řízení a vyhrála společnost E.ON, takže nám od letoška dodává elektřinu pro všechny naše pobočky, kde je to možné. V roce 2018 jsme ještě nevěděli, jak to dopadne s odběry, a přemýšleli jsme nad povšechnou úsporou. A na trhu se tehdy objevil dotační titul vztažený na výrobu elektřiny jenom pro vlastní účely. Takže firma šetří na silové složce i na distribuci.

Dotaci jste tedy v roce 2019 dostali?

Bohužel úplně ne. V tom spočívá zapeklitost dotací. Proces funguje tak, že v momentě, kdy máte přiklepnutou dotaci, musíte podle zákona o zadávání veřejných zakázek udělat výběrové řízení. My jako soukromý subjekt to tak standardně neděláme, protože kupříkladu já podléhám generálnímu řediteli (zároveň spolumajiteli) a našemu kontrolnímu orgánu, který v momentě, kdy dělám výběrové řízení, kontroluje parametry. Pokud je splním, mohu provést objednávku. A když náhodou v průběhu výběrového řízení zjistíme, že je nějaký parametr nastavený špatně, tak ho můžeme změnit. U veřejné zakázky to tak bohužel nefunguje. Tam musíte parametry stanovit dopředu a pokud se jeden z nich změní…

…musíte vypsat celé výběrové řízení znovu.

Přesně tak. Proto to také trvalo takovou dobu. Než se nám podařilo splnit celé zadání a zorganizovat první kolo výběrového řízení, byl najednou prosinec 2019. První kolo bylo navíc bez vítěze, protože došlo k technologické změně. Původně jsme počítali s panely 270 kWp a teď máme 330 kWp. V současnosti se dělají i lepší, ale ty by zase ekonomicky nevyšly tak zajímavě. Kvůli technologické změně bychom bývali najednou poptávali zastaralou technologii. Díky jinému výkonu panelu jsme měli také naprojektovaný jiný počet panelů. Takže jsme museli přepracovat celou projektovou dokumentaci, dát dobrozdání od zpracovatele energetického auditu, že se nic jiného neděje, a že pořád vyrobíme zhruba 170 MWh za rok, a že ten příspěvek pro naši nemovitost zůstává stejný. Tohle jsme udělali a rozběhli druhé výběrové řízení, které v březnu 2020 vyhrál E.ON.

Stál celý ten proces za to?

Nakonec musím říct, že ano. Jednání se společností E.ON nás mile překvapilo, protože pan Martin Novák nám kromě poradenství navrhl také nejkratší termín dodání. Pro nás bylo určující i to, že E.ON je stabilní firma. Protože když máte 15 let záruku na panel nebo 12 let na měnič, tak potřebujete mít jistotu, že ji taky budete mít kde případně uplatňovat. I když vím, že E.ON některé věci dělá partnersky prostřednictvím sub-dodavatelů, kteří celou elektrárnu udělají na klíč, zůstává pro nás v roli smluvního partnera. Dávat podobnou zakázku nějakému s.r.o., které vzniklo před rokem a udělalo tři státní zakázky, bych považoval za nesmysl.

To mi dává smysl. Malý dodavatel může zaniknout, situace se může změnit.

Jak říkáte. Navíc jsme po skončení výběrového řízení dostali z agentury Pure Ventures informaci, že jedna z firem, která se našeho tendru účastnila, ale nesplnila některé podmínky, měla montovat panely nedaleko naší centrály. A pak jim těsně před zahájením prací řekli, že jim panely za ty peníze nedodají. Možná jste o tom slyšel. Bohužel je to asi celkem běžná praktika, že taková firma svoji nabídku dopředu „podsekne“ jenom aby výběrové řízení zhatila. Vyhraje a potom hned odstoupí. Kvůli tomuhle jsme měli i kauci, abychom podobné firmy odradili.

Byli jste se spoluprací na výstavbě elektrárny spokojení?

Spolupráce se společností E.ON byla vynikající – jak řekli, tak udělali. To znamená, že se podepsala smlouva a oni hned začali pracovat na projektové dokumentaci o provedení. Pokud jste se někdy pohyboval ve stavebnictví, tak možná víte, že tyhle dokumentace jsou potřeba až tři. Jedna pro stavební povolení, která příliš specifická být nemusí, pak se někdy dělá tendrová, v níž už jdete do podrobností, a nakonec ještě dokumentace o provedení, která je zcela konkrétní. Mně se právě líbilo, že úkolem dodavatele bylo zpracovat dokumentaci skutečného provedení, a v E.ONu na nic nečekali, a hned začali vyšívat. Ve smlouvě jsme měli, že se celá instalace se vším musí provést do padesáti šesti dnů a kolaudace proběhla opravdu, navzdory nepříjemné situaci s virem COVID-19, kvůli němuž jsme na začátku realizace nemohli vůbec E.ON pustit do naší firmy, 23. června, tedy o jeden den později. Bylo v tom i trochu štěstí, že nám vyšel vstříc i stavební úřad v Olomouci.

Jak velká byla investice do zařízení?

Projekt celkově vyšel na 4,47 milionu korun, z čehož 1,58 milionu bude pokryta dotací. Když se podívám na bilanci, tak díky postavené elektrárně bychom v Olomouci měli ročně ušetřit zhruba necelých 30 % nákladů na energie, díky čemuž se návratnost pohybuje kolem 5 let a necelých čtyř měsíců. To je při už zmíněné patnáctileté záruce na zařízení, myslím, velmi slušné.

Kolik máte panelů?

Celkem je to soustava 544 solárních panelů o výkonu 330 kWp na panel. Řekl byste, že musí jít o rozměrné zařízení, hotový solární park, ale ve skutečnosti nezabírá ani pětinu střechy celého skladu.

A co účinnost?

Pokud jste si to někdy počítal, tak víte, že solární elektrárna má klasické Gaussovské rozložení. V zimě to vyrábí méně, následně s příchodem léta se výroba zvyšuje a na podzim zase klesá. My bohužel nemáme bateriové úložiště, protože jsme zatím vyhodnotili, že pro nás nemá velký ekonomicky význam. Kdybychom ho pořizovali, protáhlo by to návratnost až někam ke dvaceti letům, což pro nás v tuto chvíli není atraktivní. Zatím chceme vyzkoušet, jak dobře bude fungovat tenhle ostrovní systém a jestli skutečně vyrobí, co by měl.

Neplánujete pořízení ani do budoucna?

Uvidíme, jak to bude na trhu vypadat za pět let. Je možné, že za tu dobu přijdou levnější baterie a situace se změní. Pak by mohlo nastat, že elektrárnu rozšíříme, přikoupíme i baterie a budeme si kompenzovat i slabší období, tedy zimu. Momentálně je to vypočítané tak, že největší příkon ze solárů máme ve chvíli, kdy skutečně spotřebováváme nejvíc energie – v létě, kdy na skladech jede vzduchotechnika, klimatizace a další. Ve skladech máme z 90 % LED osvětlení, ale svítit se musí neustále, takže i tohle je samozřejmě náklad. Majitelé mají ekologické smýšlení, takže se snaží podobné technologie prosazovat.

Kromě LED osvětlení – našli bychom u vás ještě nějaké ekologické technologie?

Třeba rekuperaci?Rekuperaci máme všude, to už je dneska standard, který je ustanovený i v zákoně. Všechny ty nové haly, když se stavěly, byly projektované tak, aby měly už v základu dobrý energetický štítek. Samozřejmě, že v budově, kde teď sedíme, tedy v Šestajovicích, která je z roku 2005, jsou některé věci staršího data, ale ta rekuperace se dělala vždycky.

Říkal jste, že tu energii spotřebováváte všechnu sami. A co v momentě, kdyby tam mělo docházet k nějakým přetokům? Ta energie pak nejde nikam?

Nemáme odříznutý systém, takže nevyužitá energie jde do sítě. Jedná se převážně o soboty a neděle, což je z prvního měsíce cca 22 %. Uvidíme časem, jak se tento ukazatel bude měnit. Z hlediska parametrů dotace musíme sami spotřebovat alespoň 70 % energie, kterou vyrobíme, což se nám snad dlouhodobě podaří. 

Co když se ukáže, že to pro vás vychází nepříznivě?

Máme i takovou variantu. Na skladech jsme nedávno přešli na moderní systém vychystávání zboží pomocí čteček čárových kódů. To se děje ručně, protože robotizovaní ještě nejsme. Dříve jsme tiskli balicí listy, ale dneska už jedeme přes čtečky. Zároveň jsme pořídili elektrické vozíky. Takže do budoucna bychom chtěli právě tyhle věci nabíjet zbytkovou energií přes víkendy, aby to alespoň do středy vydrželo. Nebo tu máme zásobníky na ohřev teplé užitkové vody, které momentálně fungují na plyn – ty bychom případně mohli také upravit na elektřinu. Ale, jak říkám, to teprve uvidíme.

Co je ve skladu největší žrout energie?

Možná se budete divit, ale je to osvětlení. A to právě o víkendech neběží, takže vám spotřeba klesne opravdu dramaticky. Když si vezmete třeba prodejny COOP, pro které E.ON zajišťuje energii také, tam musí běžet chladničky nebo skříňové mrazáky, a to nepřetržitě. Naši dopravci naproti tomu o víkendech většinou nejezdí, a i prodavačky jsou na většině prodejen maximálně do soboty. Zavážet tam o víkendu ani nedává smysl.

Jak vnímáte zelenou energii jako celek?

Jestli se to vyplatí, je podle mě vždycky otázka ekonomiky. Jedna věc je mít elektrárnu, jakou jsme si nechali instalovat my, o slušném výkonu, který vám vloženou investici potenciálně vrátí do pěti, šesti let. Ale pokud jde třeba o rodinné domy, tam se dnes návratnost s bateriemi pohybuje pořád kolem dvaceti let. Takže je na každém, jak si to spočítá. Za nás jako společnost to smysl dává, a kdyby nebyl dotační systém nešťastně nastavený, tak jsme udělali i Šestajovice. Ale protože se mezitím stihl změnit zákon na energetický audit a přišel COVID, tak jsme přípravu zatím stopli. Teď bychom museli udělat nový energo-audit komplet od začátku, podat novou žádost a tak dále, a to jsou náklady v řádu stovek tisíc. Což se nám v současné nejistotě nechce.

Myslíte, že do budoucna se tenhle postoj změní?

Určitě to není mrtvý projekt. Strávili jsme na něm spoustu času, takže jednoduše uvidíme, jak to bude v Olomouci fungovat. Pokud to bude dávat čísla, která máme napočítaná, myslím si, že to je jenom otázka času. Ale jestli se to stane za rok, za dva nebo za tři, to vám teď nedokážu říct.