Zelená dohoda pro Evropu

Pokud bychom měli popsat novou strategii EU jedním slovem, bylo by to nejspíš „ambiciózní“. Ne náhodou bývá přirovnávána k cestě na Měsíc, kterou v 60. letech podnikly Spojené státy. Stejně jako nám vesmírný program přinesl nové technologie a s nimi související ekonomický růst, i Zelená dohoda by podle jejích tvůrců měla znamenat především příležitost k rozvoji. Ovšem udržitelnému. Ačkoliv zcela konkrétní aplikace ještě známé nejsou, můžeme se alespoň v bodech podívat na to, co Evropu v následujících letech čeká.

„Cílem Zelené dohody pro Evropu je sladit směřování ekonomiky s naší planetou,“ prohlásila o Green Dealu předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Kroky, kterými bychom k udržitelné ekonomice měli směřovat, jsou v současnosti následující:

V samém jádru Zelené dohody stojí závazek eliminovat v celé EU do roku 2050 veškeré emise skleníkových plynů. Přesný postup bude zanesen v tzv. klimatickém zákoně, který by měl být představen v březnu 2020. Už nyní je ale jasné, že jen v nejbližším desetiletí (tedy do roku 2030) bude nutné emise snížit o dalších 40 %, k nimž se EU zavázala v rámci Pařížské dohody. Nyní se v tomto horizontu počítá s 50‒55% omezením. Největší změny pocítí energetika, která je zodpovědná zhruba za tři čtvrtiny všech emisí skleníkových plynů v EU.

V první řadě zasáhne energetický sektor radikální proměna financování. Evropská investiční banka plánuje do roku 2021 úplně zastavit podporu jakýchkoliv aktivit zahrnujících využití fosilních paliv. Po žadatelích o půjčku bude banka požadovat důkaz, že pro výrobu 1 kWh energie vyprodukují méně než 250 g CO₂ (současný standard má limit 550 g). Zároveň hodlá banka poskytovat prostředky programům se zaměřením na bezemisní zdroje energie, na decentralizaci její výroby, inovace v ukládání a na e-mobilitu.          

Závazek likvidace emisí se pochopitelně dotkne také přepravy. Standardy odsouhlasené po dlouhých jednáních v prosinci 2018 plánovaly snížit do roku 2030 výfukové plyny u automobilů o 30,7 %. Zelená dohoda chce k témuž datu dosáhnout emisí nulových. Podpora bude zaměřena na elektromobily a infrastrukturu – už v roce 2025 by měl v EU fungovat zhruba milion nabíjecích stanic. V oblastech, kde není možné elektromotory využívat (hlavně v letecké a nákladní dopravě), dostanou slovo alternativní paliva, zejména vodík. 

Nejmenším současným problémem je také vytápění a chlazení budov. Představuje až 40 % celkové energetické spotřeby v EU. Nová direktiva EPBD (Energy Performance of Buildings Directive) počítá s přestavbou všech budov tak, aby v roce 2050 splňovaly nízkoenergetické standardy a využívaly bezemisní zdroje tepla a chlazení. Největší dopad bude mít nařízení na stavební firmy, na kterých dnes stojí až 10 % evropského HDP. Odhaduje se, že výkon stavebnictví se bude muset minimálně ztrojnásobit, protože rekonstrukce by se měla dotknout až 97 % všech budova na území Evropy.

Dosažení uhlíkové neutrality stojí přinejmenším z půlky na úspěšném přechodu na cirkulární ekonomiku. Konkrétní plán bude rovněž představen v březnu 2020. Měl by se zaměřovat na nové výrobní standardy, úsporu materiálů a postupy zajišťující kompletní recyklaci – včetně té chemické. Plán má také zahrnovat všechny sektory od stavebnictví, přes textilní výrobu až po informatiku a komunikace. Zvláštní pozornost bude věnována nakládání s plasty (stejně jako tomu bylo v předchozím plánu cirkulární ekonomiky EU z roku 2015) a energeticky náročným odvětvím jako je chemická výroba, metalurgie, výroba cementu a textilií. 

Podle Marca Mensinka, ředitele Evropské rady pro chemický průmysl (CEFIC), bude přechod na cirkulární chemickou výrobu podmíněn především zdokonalením technologie chemické recyklace. Ta v konečné fázi životnosti výrobku počítá s jeho rozložením na základní chemikálie, které opět vstoupí do procesu výroby jako surovina.

Mensink upozornil, že tento proces nebude možný bez několika zásadních opatření. Kromě zdokonalení samotné technologie a jejího zavedení v průmyslovém měřítku, bude hlavní podmínkou využívání pouze těch materiálů, které chemickou recyklaci umožňují. EU bude tedy patrně muset zamezit dovozu necertifikovaných materiálů, které recyklovat nejdou. Dalším krokem bude zavedení nových standardů pro sběr a třídění domácího odpadu, vytváření a využívání odvětvových uživatelských map a nastartování systému, kde se dnešní spotřebitel stane zároveň dodavatelem.

Příkladem dnes již fungující cirkulární ekonomiky, byť v omezeném rozsahu, je zpracování oceli v elektrických pecích. Ani oceláři se ale neobejdou bez změn, které budou spočívat hlavně v důsledné recyklaci a soustředění výroby na produkty s dlouhým životním cyklem. I přesto, že ocel lze vyrábět z recyklátů, se dnes až 60 % stále vyrábí z železné rudy obohacené uhlíkem z koksu. Podle analýz je ale možné už dnes recyklací a využíváním výrobků s dlouhodobou trvanlivostí poptávku po oceli významně snížit. Například podle studie KTH Royal Institute of Technology by poptávka mohla do roku 2050 klesnout až o třetinu.

Další rozsáhlý soubor opatření, který bude představen na jaře 2020 a bude zároveň velkým tématem na summitu OSN o biodiverzitě, se týká přírody. Strategie bude obsahovat jak programy ochrany a obnovy ekosystémů, tak opatření na eliminaci znečištění. Zvláštní pozornost bude věnována lesnímu hospodářství, výsadbě stromů a dřevovýrobě. 

V roce 2050 by EU neměla vypouštět do vzduchu, vody ani půdy žádné znečišťující látky. Nové programy budou zaměřeny především na změny v chemické výrobě a nakládání s odpady. Celá strategie bude představena během letoška, první kroky budou zahrnovat zamezení znečišťování vod mikroplasty a hormonálně aktivními látkami, které poškozují lidský endokrinní systém. Letos na jaře 2020 bude rovněž představen nástin strategie přechodu na ekologicky šetrné zemědělství. Mezi hlavní body bude patřit razantní snížení objemu používaných pesticidů, hnojiv a antibiotik.

Do technologií omezujících dopad lidské činnosti na přírodní prostředí a klima bude v následujících sedmi letech směřovat celých 35 % ze stamiliardového rozpočtu grantového programu Horizon Europe. Kromě toho bude EU financovat a zastřešovat velké výzkumné projektové řady zaměřené na adaptaci na klimatickou změnu a sociální transformaci, klimaticky neutrální a chytrá města, ochranu oceánů, zdravou půdu a udržitelnou výrobu potravin.

Přestože jsou práce na jednotlivých bodech Zelené dohody v plném proudu, nejde ještě o uzavřený ani právně závazný dokument. Prosincovým jednáním a hlasováním zatím prošel koncept, který bude postupně formalizován do podoby evropských zákonů. Jestli a kdy se povede odhlasovat právně závaznou podobu dohody a odstartovat všechny mechanismy, které se na ni pojí, je zatím otázkou.

Ani samotný koncept dohody totiž neprošel bez výhrad. Polsko například nesouhlasilo s termínem dosažení uhlíkové neutrality, který je přitom doslova středobodem celého dokumentu. Premiér Mateusz Morawiecki se nechal slyšet, že jeho země, která z 80 % spoléhá na elektřinu z uhlí, „dosáhne neutrality ve svém vlastním termínu“.

Spory panují také kolem definice „zelených“ a „udržitelných“ technologií a finančních produktů. V tomto bodě rozporovala soubor pravidel řada států včetně Česka. Důvodem byly obavy, že by pravidla v původním znění znemožnila investice do plynových a nukleárních projektů.

„Evropská komise se k těmto bodům vrátí v červnu 2020,“ píše se v závěrečné zprávě jednání. V následujících měsících se tedy dají očekávat další kola zákulisních vyjednávání, ve kterých budou patrně hrát hlavní roli finance.

Otázka financování náročného přechodu na nový model ekonomiky byla hlavním tématem programu summitu, na kterém se Zelená dohoda projednávala. Výsledkem jednání bylo ustanovení dotačního programu nazvaného Just Transition Mechanism (Mechanismus spravedlivého přechodu). Je určený především na pomoc regionům, jejichž ekonomika je závislá na fosilních palivech, a bude se zaměřovat na ekonomickou diverzifikaci, rekvalifikaci pracovníků a přechod na bezemisní zdroje energií. 

Z víceletého rozpočtu EU do něj poputuje 7,5 miliard EUR, další finance se budou hledat v rozpočtech určených na regionální politiku soudržnosti. Velkou měrou by také do programu měly přispět investice a projekty Evropské investiční banky. Podle nejnovějších zpráv má největší díl z počáteční investice připadnout Polsku. Česká republika má údajně zatím obdržet 581 milionů eur. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček sumu komentoval slovy, že je to „cukrování hořkého dortu“, protože podle propočtů současné vlády bude přechod na uhlíkovou neutralitu stát asi 27 miliard eur.

EIB má navíc ambici spustit velký investiční plán s názvem European Green Deal Investment Plan, který by měl do přechodu na udržitelnou ekonomiku z různých bankovních i soukromých zdrojů nalít až bilion eur. Jak se tato suma poskládá, jestli se státy EU dohodnou na podmínkách rozdělení a jestli bude na splnění „mise na Měsíc“ stačit, se ukáže v nejbližších letech.