Zelené zdroje v Česku: Stále jsme na chvostu Evropy?

Na začátek dobrá zpráva: Instituty Ember a Agora Energiewende, které pro Evropskou unii připravují každoroční analýzu energetického vývoje, letos oznámily, že se loni v EU poprvé vyrobilo více energie z obnovitelných zdrojů než z fosilních paliv. Jde sice jen o jedno procento – OZE se na výrobě elektřiny podílely 38 %, kdežto fosilní paliva (uhlí a plyn) 37 %. V celkovém vývoji je to však považováno za významný mezník na cestě za udržitelnou ekonomikou. Slibně vypadá i meziroční nárůst podílu obnovitelných zdrojů, který v porovnání s rokem 2019 stoupl o více než 3 %. Za růst jsou takřka výhradně zodpovědné solární a větrné zdroje, což je trend, který pokračuje už od roku 2015. Zatímco elektřina z bioplynu a hydroelektráren spíše stagnuje, využívání větrné energie v loňském roce vzrostlo o 9 %, a solární dokonce o 15 %. Dohromady tyto dva zdroje loni vyrobily zhruba pětinu elektřiny v EU.

Oproti tomu rychle klesá využívání fosilních paliv, zejména uhlí. V porovnání s rokem 2015 se ho v Evropské unii pálí o polovinu méně – jen v loňském roce klesla výroba uhelné elektřiny o 20 % (odhaduje se, že asi polovina z tohoto poklesu padá na vrub celkově menší poptávce po elektřině zapříčiněné útlumem ekonomiky během pandemie). Část poklesu využívání uhlí ale byla kompenzována plynem, který byl loni nejlevnějším fosilním palivem. Plynová energetika proto v minulém roce klesla jen o 4 % a jaderná pak asi o desetinu. Oproti roku 2015 je tak evropská energetika o 29 % čistší. Výroba každé kilowatthodiny energie vypustí do ovzduší 226 g CO ₂ , před pěti lety to bylo dokonce 317 g.

Hranici, kdy výroba energie z obnovitelných zdrojů převýšila energii z fosilních paliv, prolomily v loňském roce Německo, Španělsko a Spojené království. Dánsko, které je rekordmanem v podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě elektřiny, ji dokázalo vyrobit celých 62 % z větrných a solárních zdrojů. Česká republika i Slovensko se bohužel umístily na opačném konci žebříčku. Podle Národního klimaticko-energetického plánu, který v lednu 2020 schválila česká vláda, by měl podíl OZE na hrubé konečné spotřebě do roku 2030 narůst na 22 %. V roce 2019 se podařilo dosáhnout úrovně 16 %, z čehož ovšem velkou část činí vytápění domácností biomasou. Na výrobě elektřiny se obnovitelné zdroje podílely pouze 11,5 %. Jak na tom jsme v jednotlivých zdrojích? 

Podle zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu funguje v Česku soustava fotovoltaických elektráren o celkovém instalovaném výkonu 2100 MWp. Na hrubé výrobě elektřiny se podílí 2,66 %. Názory, jak rychlým tempem by mohla solární energetika růst, se liší. Podle studie, kterou pro ministerstvo připravila Komora OZE, by do roku 2030 mohly vyrůst nové zdroje o výkonu až 8900 MW, jako realističtější ale uvádí odhad zhruba poloviční – 4400 MW. Národně klimaticko-energetický plán počítá do roku 2030 s růstem solárních elektráren pouze o 1900 MW. Zatím ale nesměřujeme příliš rychle ani k těm nejnižším cílům. 

Za rok 2020 u nás přibylo pouze 51,4 MW a více než polovinu přírůstku pokrývají panely na střechách podniků a továren. Trend je to sice pozitivní, ale ani zdaleka neodráží celkový potenciál instalací solárů na průmyslových podnicích, který je podle Komory OZE až 25 000 MW. Kapacita střech je navíc omezená a nikdy nemůže nahradit velká pozemní solární pole, která by měla podle plánu vznikat na brownfieldech a půdě se špatnou zemědělskou bonitou. Ty u nás ale takřka nevznikají a v podstatě všechny velké solární soustavy jsou ty, které vznikly během „solárního boomu“ kolem roku 2010. Během roku 2019 vznikly v Evropské unii nové solární elektrárny o výkonu 16 700 MW. I v tradičně „uhelném“ Polsku jich díky programu aukcí kapacit přibylo 800 MW. V Česku program aukcí nevznikl a podpora státu bude pravděpodobně směřovat do instalace lokální spotřeby v domácnostech, malých a středních firmách a obcích.  

O možnostech větrné energie u nás vznikla zajímavá studie, kterou pro Českou společnost pro větrnou energii vypracovali odborníci z Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Dokument „Aktualizace potenciálu větrné energie v České republice z perspektivy roku 2020“ uvádí, že pokud bychom zrušili veškerá omezení, například hlukové limity, zákaz stavby turbín v chráněných územích, v blízkosti obytných oblastí, letišť a podobně, mohly by větrné elektrárny teoreticky pokrýt celou naši současnou spotřebu energie. I když se takový vývoj nepředpokládá, realisticky bychom v roce 2040 mohli ročně vyrábět z větru  6–19 TWh elektřiny, což by stačilo na pokrytí 10–31 % současné spotřeby. Podmínky pro výrobu větrné energie dané krajinou a větrností jsou u nás podle studie velmi dobré – podobné například podmínkám jižního Německa. Přesto jich u nás v porovnání s našimi severními sousedy nefunguje ani desetina. V roce 2019 se podle statistik Ministerstva průmyslu a obchodu vyrobilo ve větrných elektrárnách pouze 700 MW elektřiny, tedy pouze 0,8 % celkové produkce. 

Bioplyn se u nás těší ze všech obnovitelných zdrojů největší popularitě a na výrobě elektřiny se podílí ze všech OZE největší částí. Vzniká z něj 2,91 % elektřiny, takřka celá tato produkce pochází z bioplynových stanic. Ty mají v nadcházejících letech procházet postupnou modernizací na biometanové stanice. Dá se tedy očekávat, že část současné výroby elektřiny z bioplynu bude utlumena. Bioplyn bude upravován na biometan a ten pak využíván místo zemního plynu. 

Na Ekoinovačním fóru, které proběhlo na podzim loňského roku, se jak státní instituce, tak soukromé firmy shodly, že obnovitelným zdrojům energie je zapotřebí dát větší prostor. Jejich rozvoj vidí investoři jako cestu k nastartování ekonomiky zasažené krizí v důsledku pandemie covidu-19. V reálu ale daleko zaostáváme za zbytkem Evropy v celkových číslech i v ambicích. Přitom i ty evropské jsou odborníky považovány za příliš nízké. Aby EU dosáhla do roku 2030 55% omezení emisí CO₂ a dvacet let poté uhlíkové neutrality, musí podle analýzy Ember a Agora Energiewende rychlost růstu využívání solární a větrné energie ještě zvýšit. Mezi lety 2010–2020 rostly v průměru o 38 TWh za rok, vloni to bylo kolem 50 TWh, kdežto potřebné tempo růstu je dvojnásobné.

U nás se pohybujeme v realitě, kdy 41 % energie vyrábíme z uhlí. Jeho těžbu a spalování jsme prodloužili až do roku 2038 a strategii útlumu jeho využívání vláda vidí především v jaderné energetice podmíněné problematickou dostavbou nových bloků JE Temelín. Podle analýzy ČVUT a Komory obnovitelných zdrojů energie není bez problémů ani vládní plán na podporu OZE. Zaměřuje se prý příliš na spalování biomasy ve velkých elektrárnách, kdežto větrnou a solární energetiku podceňuje. Štěpán Chalupa, předseda Komory OZE, uvedl, že Vnitrostátní plán podle jejich odhadů nechá ležet ladem asi 1400 megawattů větrných turbín a 3300 MW fotovoltaik, nejlevnějších ze všech nově stavěných zdrojů elektřiny. Podpora velkých solárních elektráren je vládou držena na minimální úrovni povolené Evropskou komisí, a i tak je terčem kritiky ze strany prezidenta. Jak se vypořádáme se stále rostoucími požadavky v současném politickém nastavení a za skeptického postoje veřejnosti, je tedy minimálně nejasné.