Za vznik baterie tak trochu můžou žabí stehýnka. V 80. letech 18. století si totiž italský lékař a vědec Luigi Galvani všiml něčeho zvláštního – když pitvá žábu na pozinkovaném stole, mrtvá žába sebou při každém řezu skalpelem škubne. Galvani tak usoudil, že maso žáby je zdrojem elektřiny.

Na jeho pokusy o pár let později navázal další Ital Alessandro Volta. Zjistil, že žáby sebou cukaly kvůli spojení kapaliny a dvou různých kovů.  

Volta se proto pustil do výzkumu a v roce 1800 se mu podařilo sestavit první elektrický článek. Šlo o sloupec z měděných a zinkových destiček, které oddělil slaným roztokem. Na počest původce myšlenky tento elektrický článek dnes nazýváme jako galvanický.

Voltův vynález měl ve své době obrovský úspěch. Dokonce ohromil i samotného Napoleona, který si Voltu pozval, aby se na jeho výtvor osobně podíval.

Od té doby vývoj baterií nabral závratnou rychlost. Dnes máme baterie různých velikostí. Ta nejmenší je dokonce ještě drobnější než zrnko soli.  

Baterie je velmi důležité správně recyklovat. Ty, které odhodíme do komunálního odpadu, totiž můžou způsobit požár na třídicích linkách nebo z nich později do přírody unikají těžké kovy a chemikálie. Abychom na to nezapomínali, na 9. září připadá Evropský den recyklace baterií.