Všechno, co potřebujete vědět o zemním plynu

Zemní plyn je přírodní, bezbarvý, nezapáchající, hořlavý, ale zároveň netoxický plyn – samotným plynem se ani ve větších koncentracích prakticky nelze otrávit. Jde o směs více látek, kde hlavní složku tvoří uhlovodík metan (CH₄). Dalšími uhlovodíky obsaženými v zemním plynu jsou ethan, propan, butan nebo ethen, výjimečně se v zemním plynu nachází i helium. V některých nalezištích zemní plyn obsahuje také relativně vysoké podíly sirovodíku nebo oxidu uhličitého.

Zemní plyn je lehčí než vzduch, proto přirozeně stoupá vzhůru. Kolik přesně zemní plyn váží, však záleží na více faktorech – například teplotě nebo tlaku. Za běžných podmínek nicméně platí následující:

• V plynném skupenství zemní plyn váží 0,68 kg/m³.
• V kapalném stavu (LNG), kdy při teplotě -161 °C dojde ke zkapalnění zemního plynu a až 600× se tím sníží jeho objem, váží plyn přibližně 420 kg/m³.
• Molární hmotnost zemního plynu je pak 16,04 g/mol (nebo 0,1604 kg/mol).

Podle složení zemní plyn dělíme na tyto druhy:

Platí, že zemní plyn z každé oblasti a naleziště je trošku jiný a má mírně odlišné složení. V České republice z tohoto důvodu platí vyhláška 108/2011 Sb., podle které zemní plyn dodávaný do ČR musí obsahovat alespoň 85% podíl metanu a musí mít spalné teplo nejméně 9,4 kWh/m³.

V praxi má většina plynu dodávaného do ČR spalné teplo vyšší, nejčastěji v rozmezí 10,5–11 kWh/m³.

Zemní plyn přirozeně nezapáchá. Charakteristický zápach unikajícího plynu připomínající zkažené vejce je daný umělou odorizací – z bezpečnostních důvodů se do zemního plynu přidávají silně páchnoucí plyny (ethanthiol, thiolan nebo sulfan), aby byl plyn při úniku cítit, předcházelo se jeho plýtvání a nemohlo dojít ke vznícení nahromaděného plynu.

Při odorizaci se do zemního plynu přidává přibližně 12–17 mg páchnoucího plynu na m3. Na začátku každé topné sezóny distributoři provádějí nárazovou odorizaci, kdy množství páchnoucího plynu na krátkou dobu znásobí, aby odhalili případné úniky v distribuční soustavě.

Jestliže chcete mít jistotu, že případné úniky plynu nebo havárii poznáte i jinak než podle zápachu, můžete si domů pořídit speciální čidlo (detektor nebo hlásič) úniku plynu. Platí nicméně, že samotný plyn vám neublíží, je netoxický, nebezpečí však hrozí, pokud by došlo k jeho vznícení.

Největší zásoby zemního plynu na světě má Rusko, následuje Írán, Katar a Spojené státy americké.
V rámci Evropy jsou největšími dodavateli zemního plynu Norsko a Nizozemsko, byť jejich zásoby ani zdaleka nedosahují toho, čím disponují například Rusové (pro příklad Norsko má asi 30× menší zásoby než Rusko). Po začátku války na Ukrajině se ale právě tyto země, společně se Spojenými státy, staly hlavními dodavateli plynu pro Evropu. Z afrických zemí je významným producentem a dodavatelem plynu Alžírsko.

Celkové objevené zásoby plynu se dnes odhadují na více než 160 000 miliard m³ (aktuální celosvětová roční spotřeba je přibližně 4 000 miliard), potenciál je ale ještě mnohem vyšší. Plynu tak bude dostatek na další vysoké desítky let. 

Metod těžby zemního plynu existuje několik, i s přihlédnutím k tomu, zda jde o naftový nebo karbonský plyn. Níže popisujeme metody těžby naftového plynu, který je rozšířenější.

Vytěžený zemní plyn se nejčastěji přepravuje pomocí dálkových plynovodů – masivních ocelových potrubí. Plynovody jsou z velké části uložené v podzemí, jen v některých místech vedou nad zemí. Pravděpodobně nejznámější evropský plynovod je Nord Stream 1, který vede z Ruska do severního Německa na dně Baltského moře. Každých přibližně 100 km je na plynovodu zbudovaná kompresní stanice, která v potrubí udržuje potřebný tlak.

V místech, kde dálkové plynovody prochází státní hranicí, jsou vybudované předávací stanice, ve kterých se kontroluje množství a kvalita přepravovaného plynu. Jakmile dálkový plynovod přivede plyn na území daného státu, dostává se plyn do regionální přepravní soustavy, kterou má v České republice na starosti firma NET4GAS.

Poté, co se zemní plyn dálkovým plynovodem (nebo tankerem) přivede na území daného státu, vstupuje do regionální přepravní soustavy. Tu tvoří

• lokální plynovody (plastové nebo ocelové),
• hraniční a vnitrostátní předávací stanice,
• kompresní stanice,
• regulační stanice,
• podzemní zásobníky plynu
• a zařízení upravující a čistící plyn.

Z hlediska distribuce plynu na daném území jsou klíčové vnitrostátní předávací stanice. V těch státní firma NET4GAS „předává“ plyn do regionální distribuční soustavy jednoho z distributorů. Na našem území působí tři distributoři plynu – Gas Distribution (dříve EG.D), GasNet a Pražská plynárenská.

Všimněte si, že jednou ze součástí plynárenské soustavy jsou podzemní zásobníky plynu. Plyn je možné (na rozdíl od elektřiny) dobře skladovat a děje se to právě v těchto zásobnících. Každá země si například dělá zásoby plynu na zimu, těsně před začátkem topné sezóny naplněnost zásobníků v Česku překračuje 90 %.

Jeden ze tří distributorů má následně na starosti rozvádět plyn do jednotlivých obcí a domácností. V Česku je aktuálně plynofikováno asi 90 % obcí, ne všechny ale plyn skutečně odebírají. V roce 2024 bylo k plynu připojeno 2,8 milionu zákazníků ve 2,6 milionu domácností.

Pokud žijete v plynofikované obci a chcete se k plynu připojit, musíte si zařídit plynovodní přípojku. Pomocí té připojíte své domovní rozvody plynu (ty musí být z požárních důvodů vždy ocelové nebo měděné) k obecnímu plynovodu, necháte si nainstalovat plynoměr a následně můžete plyn odebírat (vzniká tím odběrné místo plynu).

Myslete na to, že odběrné místo plynu je fyzicky vázané k dané nemovitosti a napsané na konkrétní osobu (obvykle majitele nemovitosti, případně nájemníka). Pokud se tedy stěhujete, je potřeba provést přepis plynu, přesněji přepis odběrného místa plynu, na nového majitele nebo nájemníka. 

S plynem se to má stejně jako s elektřinou. Každý měsíc platíte svému dodavateli zálohy, které odpovídají vaší očekávané roční spotřebě. Jednou za rok pak dodavatel provede vyúčtování a následně vám vrátí přeplatek, případně vyfakturuje nedoplatek. V případě vysokého přeplatku nebo nedoplatku dodavatel upraví výši záloh, aby lépe odpovídala vaší spotřebě.

Pokud chcete, můžete si kromě periodického odečtu od dodavatele kdykoliv udělat samoodečet, ať víte, jak na tom se spotřebou aktuálně jste. Průměrná roční spotřeba plynu v české domácnosti je kolem 20 MWh, ale záleží na tom, na co plyn využíváte – největší položkou je vždy vytápění domu, následuje ohřev vody. Pokud na plynu jen vaříte, bude vaše spotřeba mnohem nižší. 

Cena zemního plynu je dána součtem neregulované (komoditní, obchodní) složky a regulované složky (poplatkem za distribuci).
Cenu komoditní složky plynu určuje trh, respektive burzy, na kterých dodavatelé plyn nakupují. Regulovanou složku plynu stanovuje regulační úřad, u nás v Česku jde o Energetický regulační úřad (ERÚ).  

• Cena komoditní složky zemního plynu v posledních letech prošla divokým vývojem. Až do poloviny roku 2021 se plyn na trzích stabilně obchodoval za necelých 20 EUR/MWh, energetická krize spojená s válkou na Ukrajině však v létě 2022 cenu plynu na burzách vyšroubovala až k astronomickým 300 EUR/MWh. Na konci téhož roku došlo také k vládnímu zastropování cen plynu na úrovni 3 025 Kč/MWh (tržní cena by odpovídala více než dvojnásobku).
• V současné době se cena stabilizovala a plyn se obchoduje okolo 40 EUR/MWh. V praxi to znamená, že většina dodavatelů plyn prodává za cenu lehce přes 1 000 Kč/MWh. Pro převod na m3 (kubík) platí, že 1 m³ = 10,55 kWh (0,01055 MWh). Cena plynu za m³, kubík, je tedy kolem 11 Kč.
• Uvedené ceny odpovídají obchodní ceně, tedy neregulované, komoditní složce plynu. K té ještě musíte přičíst složku regulovanou, ve které jsou zahrnuty poplatky za distribuci. Pro domácnosti tvoří regulovaná složka přibližně 20 % z celkové ceny plynu. Více informací najdete v článku Z čeho se skládají ceny elektřiny a plynu.

Zemní plyn se po dlouhé roky prodával na trzích za cenu okolo 20 EUR/MWh s jen minimálními výkyvy. To platilo až do roku 2021, kdy vinou energetické krize začaly ceny prudce kolísat.

• na podzim 2021 ceny komoditní složky plynu na trzích vyrostly k 50 EUR/MWh,
• na konci roku 2021 krátkodobě vystřelily na cenu nad 100 EUR/MWh,
• po krátkém poklesu začátkem roku 2022 ceny opět rostly, vrchol přišel na konci srpna 2022, kdy se plyn na burze prodával za cenu přes 300 EUR/MWh,
• od té doby cena postupně klesá, v roce 2023 se vrátil pod 100 EUR/MWh a postupně klesl až k 50 EUR/MWh
• v roce 2024 a na začátku roku 2025 se po většinu času obchodoval kolem 40 EUR/MWh. 

Při spalování zemního plynu platí dva základní fyzikální zákony – zákon zachování hmoty a zákon zachování energie. Spalováním plynu se tedy teplo v doslovném smyslu nevyrábí, ale dochází jen k přeměně uložené energie na energii tepelnou.

V této souvislosti u zemního plynu používáme termíny výhřevnost a spalné teplo. Jak bylo uvedeno výše, zemní plyn z různých ložisek má odlišné složení, proto má i mírně odlišnou výhřevnost a spalné teplo.

Zákony České republiky přikazují, že spalné teplo plynu musí být nejméně 9,4 kWh/m³, v praxi má většina plynu dodávaného do ČR spalné teplo vyšší, nejčastěji v rozmezí 10,5–11 kWh/m³. Výhřevnost zemního plynu se pohybuje okolo hodnoty 9,4 kWh/m3.

Pro zákazníka, který topí plynem, je důležitější parametr spalné teplo. Výhřevnost totiž definuje pouze energetický obsah paliva, ale spalné teplo udává, kolik tepelné energie je možné z plynu skutečně získat.

Ačkoliv zemní plyn patří mezi fosilní paliva, je výrazně ekologičtější než uhlí – při spalování plynu se uvolňuje o 50 % méně oxidu uhličitého než u hnědého uhlí a o 40 % méně než u černého uhlí. Násobně menší jsou také emise oxidu uhelnatého nebo oxidu siřičitého a při spalování plynu nevznikají žádné tuhé zplodiny (popílek, prach atp.). I proto je plyn považován za pomyslný mezistupeň mezi fosilními a obnovitelnými zdroji energie.

Na druhou stranu při těžbě a přepravě zemního plynu dochází k únikům plynu do atmosféry. A jelikož je zemní plyn tvořen zejména metanem, jedním z nejhorších skleníkových plynů, zůstává jeho budoucnost nejistá. 

• Budoucnost plynu je minimálně v Evropě značně nejistá. Byť se dodnes prodávají plynové kotle a mnohé státní energetické koncepce počítají s paroplynovými elektrárnami jako se záložním výrobním zdrojem elektřiny, Evropská unie se zároveň chystá plyn zatížit emisními povolenkami.
• Chystané nařízení EU ETS 2 od roku 2027 uvalí emisní povolenky na plyn a pohonné hmoty pro domácnosti. Povolenky nebudou platit přímo domácnosti, ale dodavatelé, kteří však cenu povolenky přirozeně promítnou do ceny komodity. Pokud se do té doby nic nezmění, lze očekávat, že od roku 2027 cena plynu kvůli povolenkám vzroste.
• Zatížení plynu emisními povolenkami je zároveň signálem, že Evropa chce tento energetický zdroj postupně vytlačovat a nahrazovat ekologičtějšími alternativami. Přirozeně se nabízí například biometan.