Inspirace pro komunitní energetiku: Energeticky soběstačná obec Kněžice
- Obec Kněžice má něco přes 500 obyvatel, leží kousek od Poděbrad a jedinečná je tím, že si sama vyrábí veškerou energii, kterou potřebuje.
- Místní bioplynová stanice produkuje elektřinu a teplo a má i řadu dalších využití. Sdílení elektřiny, které v Česku funguje od září 2024, obci otevírá nové možnosti.
- Se starostou Milanem Kazdou jsme se bavili o jejich plánech pro sdílení elektřiny a taky o jeho tipech pro ostatní projekty komunitní energetiky.
Projekt odstartovala jasná vize
Kněžice se na cestu za energetickou soběstačností vydaly po roce 2000. Starosta Milan Kazda vysvětluje, že se chtěli navrátit ke kořenům předků, kteří byli soběstační a navíc měli úplně jiné nároky na teplo.
„Chtěli jsme přístup našich dědů a pradědů překlopit do dnešní doby, vyřešit co nejvíc problémů najednou a zlepšit životní komfort místních obyvatel. Jednou z cest bylo centrální zásobování teplem. Obec si vyrobí teplo tím, že spálí palivo, které vyroste na okolních polích, zaplatí zemědělcům a peníze neodtečou pryč,“ říká.
Myšlenku zahrnuli do územního plánu a v roce 2004 už měli povolení na centrální zásobování teplem – na teplovody o délce zhruba 5 kilometrů a kotelnu s kotlem na slámu a štěpku. Během roku 2006 se navíc velmi rychle podařilo zprovoznit i bioplynovou stanici.
Bioplynová stanice řeší více problémů najednou
V té době šlo o jednu z prvních bioplynek v Česku. Vzhledem k vysoké investici bylo zásadní, aby řešila více výzev.
„Napadlo nás, že by bioplynová stanice mohla kromě výroby tepla a elektřiny nahradit i kanalizaci, čištění odpadních vod, zpracování bioodpadů i gastroodpadů,“ vysvětluje starosta.
Bioplynová stanice s jednou kogenerační jednotkou s elektrickým výkonem 330 kW je dnes v provozu nepřetržitě. Vyrábí elektřinu a teplo z téměř 30 druhů odpadů z blízkého okolí, ať už jde o prasečí kejdu, odpady z restaurací nebo posečenou trávu.
Tepelný výkon stanice je 405 kW, což v kombinaci s kotelnou se dvěma kotli na slámu (výkon 800 kW) a štěpku (výkon 400 kW) v klidu pokryje spotřebu tepla celé vesnice. Kotle se navíc spouští jen ve chvíli, kdy stanice nevyrobí dostatek tepla. Zatímco ale teplo ve vesnici rozvádí do jednotlivých domácností pomocí vlastního teplovodu, s elektřinou je to složitější.
Sdílet elektřinu s občany bylo v plánu už od začátku
Když v Kněžicích před více než 20 lety začali s přerodem na soběstačnou obec, komunitní energetika se v Česku vůbec neřešila.
„Původně jsme plánovali přímé vedení elektřiny, a to už v době, kdy jsme budovali teplovody – finančně to ale vycházelo velmi náročně. Řešili jsme to i distributorem, legislativně je ale jediným řešením vlastní síť,“ objasňuje Kazda prvotní plány.
Obec proto vyrobenou elektřinu prodává do sítě a občané si ji od dodavatele klasicky odkupují. Provoz stanice spotřebuje asi 20 % vyrobené elektřiny a čistá dodávka do sítě je okolo 2 200 MWh za rok, což je o něco víc než spotřeba všech domácností.
Novou příležitost teď Kněžicím nabízí komunitní energetika, která se v Česku teprve rozjíždí. Díky novele Lex OZE II lze totiž od září 2024 sdílet elektřinu skrze distribuční soustavu. Kromě tepla, které rozvádí vlastním teplovodem, by teď mohli v Kněžicích prodávat svým občanům výhodně i elektřinu. Zatím to má ale několik překážek.
Říjen 2024: registrace do EDC
Když jsme si s Milanem Kazdou povídali o zapojení Kněžic do sdílení elektřiny, byli na samém začátku.
Než se dají do sdílení elektřiny v celé vesnici, chtějí si to otestovat. K tomu je ideální skupina Aktivní zákazník, do které se může zapojit až 11 členů. Aby ale skupina mohla sdílet, musí se nejprve zaregistrovat u Elektroenergetického datového centra (EDC).
„Na rodinném domě máme fotovoltaiku, nejdřív jsem se proto zkoušel registrovat za sebe a za firmu, zatím je to ale v ping-pongové fázi. Žádost se mi totiž už několikrát vrátila zpět – systém EDC mi hlásí, že nemám správné EAN (kód elektroměru), ačkoliv by to mělo být v pořádku,“ vysvětloval starosta průběh registrace, který v tu dobu trval už měsíc a neprobíhal úplně hladce.
Šárka Fialová z E.ONu souhlasí, že se registrace ne vždy podaří napoprvé. „Registraci a další administrativu spojenou se sdílením elektřiny umíme zařídit za zákazníky, a to dokonce úplně zdarma. Máme za sebou už více než 150 žádostí, hlavně v segmentu aktivních zákazníků, kteří sdílejí v rámci maximálně 11 odběrných míst. Můžu tak potvrdit, že je registrace občas náročná, což je ale hodně dáno tím, že jsme opravdu na začátku éry sdílení.”
Až si sdílení elektřiny v obci vyzkouší, mohou se pustit do založení Energetického společenství, které se hodí pro větší projekty – do sdílení totiž může zapojit až 1 000 subjektů. Na registraci i koordinaci je to ale náročnější, podmínkou je subjekt právnické osoby, například spolek nebo družstvo. Podle starosty bude zásadní si taky najmout člověka, který to celé odřídí.
Distribuční poplatky bez slevy
Do novely Lex OZE II, která upravuje sdílení, se nepodařilo dostat jednu zásadní věc – slevu na regulované složce ceny elektřiny, kterou z velké části tvoří distribuční poplatky.
„Za Sdružení místních samospráv jsem byl nominován do Unie komunitní energetiky (UKEN), kde kolegové předvádí skvělé výsledky, slevu na distribučních poplatcích se ale prosadit nepodařilo, což vnímáme jako velkou chybu. Zároveň ale musíme chápat, že ČEZ je zhruba ze 73 % ve vlastnictví státu a celé je to dost složité. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu je to nespravedlivé vůči obyvatelům. Například rakouský nebo německý model, kdy mají lidé slevu na distribučním poplatku, funguje dobře,“ říká starosta.
Ačkoliv sleva na distribučních poplatcích nedopadla, pro Kněžice je možnost sdílení elektřiny výhodná hlavně z principu. „Prodej elektřiny vyrobené v bioplynové stanici totiž funguje tak, že musíte odhadnout správné období, kdy energie výhodně prodat. Je to trochu jako věštění z křišťálové koule. Za tu řadu let, co to děláme, jsou to vždycky strašné nervy a sdílení by nám s tím pomohlo,” vysvětluje Kazda.
Vysvětlujeme
Cena elektřiny se skládá z:
- cca 50 % z ceny za silovou složku – tu najdete v ceníku dodavatele
- a cca 50 % z regulované složky (lidé jí běžně říkají „distribuční poplatky”), kterou nijak neovlivníte a stanovuje ji Energetický regulační úřad.
Co se týče návratnosti samotné bioplynové stanice, tak je projekt podle starosty rozhodně návratný, ne ale ve smyslu, že by vytvářel čistý zisk pro obec: „Spíš nám to generuje zisk, který využíváme na opravy a na rekonstrukce zařízení. Před nějakou dobou například vznikla v obci nová lokalita s dvanácti rodinnými domy, kam ale nedosáhl náš teplovod. Finance jsme tak použili na kotelnu, která pomáhá teplo dostat i do vzdálenější oblasti, šlo o investici ve výši 10 milionů.”
Co starosta radí projektům komunitní energetiky
Podle Milana Kazdy je důležité začít se založením komunity a zapojením občanům. „Lidé musí mít informace, motivaci a důležitá je i finanční motivace. Občané musí vědět, že z toho budou mít profit i oni, nejenom obec nebo subjekt, co projekt realizuje,” říká. Obvykle je totiž takový projekt společným dílem obce a nějaké firmy v roli investora – ideální je, aby obec a obyvatelé měli 51% podíl a subjekt, který k nim vstupuje, 49%.
Jak zapojit občany
Pokud do projektu zapojujete občany, musíte to dělat s dostatečným předstihem. Když v Kněžicích plánovali bioplynovou stanici, bylo to ve stejnou dobu, kdy si schvalovali územní plán. „Když obyvatelé viděli cifru za investice, která se vyšplhala na 120 milionů (oproti šestimilionovému rozpočtu obce), říkali si, že jsme blázni“, vzpomíná Kazda.
Velkou výhodou ale bylo, že už za sebou mělo vedení obce zrealizovaných několik větších projektů a občané věděli, že je to možné. Skvěle prý zafungovalo i to, že vybavili informacemi toho nejstaršího a nejváženějšího zastupitele a poslali ho do nerozhodnutých domácností.
Starosta taky říká, že je třeba si uvědomit, že projekty, které se týkají výhradně fotovoltaiky, nejsou jedinou cestou.
„Fotovoltaické elektrárny vyrábí elektřinu všude ve stejnou dobu, což rozkolísává síť a znehodnocuje vyrobenou elektřinu. Pokud si energii nedokážete zpracovat sami, tak může nastat problém, že za přetoky ještě zaplatíte. To už se nám párkrát u fotovoltaiky stalo – o víkendech jsme platili za to, že dodáváme do sítě elektřinu.”
Dobrým řešením jsou podle něj systémové zdroje – zdroje výkonové stability. Třeba kogenerační jednotky na zemní plyn, který se dá využít stejně jako bioplyn a slouží pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Elektřinu pak můžete prodávat výhradně v období, kdy je po ní poptávka.
„Určitě je taky dobré přemýšlet nad větrnými elektrárnami. Není to sice nic hezkého, jde ale o zvyk a v zahraničí to funguje běžně. Vítr fouká ve dne i v noci, navíc i během zimy. Větrná elektrárna tak hezky vykrývá časy, kdy fotovoltaika téměř nevyrábí,” dodává Milan Kazda.
