Jak zabránit vzlínání vlhkosti do stěn domu

Vlhkost ve zdivu způsobuje voda, která do budovy vzlíná z okolního terénu. Na interiérech domu se podepisuje velmi neesteticky, jsou to třeba dobře známé mapy a následné olupování omítky. Na vlhkých stěnách se rovněž daří plísním, které kromě nevzhledných skvrn a nepříjemného zápachu způsobují nemalé zdravotní problémy, jako astma a alergie. Odstranit vlhkost ze stěn není jednoduché.

• Množství vody, jež se dostane do stěn domu, závisí na složení zdiva a také na místních podmínkách. Vlhkost se většinou vyskytuje ve sklepech domů, v některých případech se však voda dostane též do obytných částí, což je velmi nepříjemné.
• Běžné odvlhčovače vzduchu nejsou řešením a pouze dočasně sníží obsah vlhkosti ve vzduchu. Vlhkost se však do budovy bude dostávat dál. 
• Možností, jak zastavit přívod vody do stěn budovy se nabízí hned několik. Popisujeme je dále.

Jedná se o přímou sanační metodu, která pracuje s vytvořením chemické hydroizolační clony ve zdivu. Před prováděním injektáže je nutná pečlivá kontrola technického stavu zdiva. Zdivo musí být vhodné pro vrty a následné infúzní i tlakové napouštění příslušnými chemickými prostředky. Vrty do zdiva se přizpůsobují možnostem stavby a provádějí se z jedné nebo z obou stran konstrukce. U chemické injektáže je třeba počítat s vyšší cenou a nižší životností technologie.

V poslední době je velmi často využívanou metodou aktivní elektroosmóza. Obliba této technologie roste díky různým možnostem a jednoduchosti nasazení. Jde ji aplikovat na obvodové i vnitřní zdivo, podlahy i sklepy. Její výhodou je, že nenarušuje statiku budovy a její provedení není časově náročné. Běžně ani nenarušuje provoz budovy. Aby toto zařízení fungovalo, musí být trvale připojeno k elektrické síti. Jeho spotřeba však není vysoká, provoz elekroosmotického odvlhčovače vychází na zhruba 300 korun ročně.

Odvlhčení zdiva zajišťuje uzavřený elektrický okruh, který sestává z řídicí jednotky, elektrod a kabelového připojení. Do vlhkého zdiva jsou instalovány kladné elektrody, do podzákladí budovy pak elektrody záporné. Vše je napojeno na řídicí jednotku, která do zdiva vydává elektromagnetické impulsy. Tento proces přeruší kapilární vzlínání vody a stěna pak vysychá. Nepřetržitý provoz technologie zajišťuje zároveň prevenci opětovného vzlínání vody.

Klasickou sanační metodou je takzvané podřezání zdiva. Tato invazivní metoda funguje na principu podřezání a následného vložení hydroizolačního materiálu nebo zarážení kovových desek do spár zdiva. Velkou nevýhodou této metody je zásah do statiky budovy (to může být problematické zejména u starších domů) a stavební práce, které provází omezení provozu budovy. Při podřezávání zdiva je třeba myslet také na odizolování vnitřního zdiva, podlah i sklepů.